Pro mě byly nejzajímavější první dvě skupiny, texty o přírodě a o životě. Ať už je to Obrana a oslava plevele nebo třeba zkoumání vztahu k penězům a zlaté cihle, pokaždé má originální nápady a zároveň pochopení ke slabostem. Pak už to bylo horší, místa věci, obrazy jsou tak nějak… francouzsky sebestředné.

Pro frankofily to asi není problém, pro mě ale bylo obtížné orientovat se v lidech a místech. Např. o významu, ba ani existenci Goncourtovy akademie jsem nikdy neslyšel a tak mi esej o tom, co se děje za dveřmi salonu Goncourtů, o vyrytých jménech na příborech a tradici, neřekla vůbec nic. A co teprve něco takového:

„Clara Malrauxová manželovi říkala: ‚Budete, příteli, prostě jen takovým D'Annunziem své generace.‘ Což bylo vůči D'Annunziovi nespravedlivé, protože to byl skutečný dobrodruh a velký básník, který udělal jen tu chybu, že se narodil v Itálii. Kdežto Malraux po celý život polykal lítost, že se v Londýně nestal de Gaullovým mluvčím. O tu roli ho krutě připravil Maurice Schumann a jemu jako cenu útěchy za to dali koutek v Panteonu mezi Paulem Painlevéem a Louisem Braillem.“ (Str. 210)

Autor je zkrátka usazený ve svém prostředí – překladu by pomohl rozsáhlý poznámkový aparát, já bych jej rozhodně ocenil (a asi nejsem sám, když publikace skončila v Levných knihách).

nakladatelství Garamond, Praha 2007, ISBN 978-80-86955-57-5, cena 49 Kč (Levné knihy)