Vladimír Holan: Les bez stromů

Vladimír Holan pocházel z úřednické rodiny a jako úředník také začal pracovat; už po osmi letech ale odešel ze zdravotních důvodů do penze a věnoval se tvorbě. Přispíval do mnoha novin a časopisů, najdeme mezi nimi i Květy nebo Host do domu, vydával sbírky lyrických i epických básní.

Jeho básnický vývoj začal u poetismu, ovlivněn problematičností světa přecházel k hermetismu s významovými zvraty, paradoxy a neologismy, které ztvárňují realitu jako „stálou oscilaci mezi dobrem a zlem, bytím a nicotou, plynutím času a věčností“. Po nástupu fašismu, Mnichově a okupaci se jeho poezie stává útočná a společensky aktivní, namířená proti původcům zla. Je civilnější, ubírá na obraznosti i na rýmech, vcelku pochopitelně se poválečné sbírky obracejí k Sovětskému svazu. Lyrika je v celém jeho díle reflexivní, v posledních sbírkách vyrůstá „z účastného soucitu křesťana s tajemnou nedokonalostí lidského bytí“.

Zdroj informací i citací je Slovník české literatury, heslo Vladimír Holan.

Jak vidno, jeho tvorba je rozsáhlá, složitá (ne náhodou se ve velkých knihkupectvích dá najít sekce „holaniana“) a aby čtenář sbírky pochopil a zařadil do kontextu, měl by mít Holana důkladně nastudového a načteného - což já nemám a zřejmě ani mít nebudu. Kniha mě totiž vůbec nezaujala.

Nezaujala mě samotná poezie, nerezonovala. Tématy mi připomínala Bohuslava Reynka, ale není v ní Reynkův boj a křik. Také verše jsou převážně volné a to je pro mě další mínus.

Ubi nullus ordo, sed perpetuus horror, str. 83, ze sbírky Bolest
Strašno je žít, neboť nutno je zůstat
v úděsné skutečnosti těchto let...
Jen sebevrah myslí, že může odejít dveřmi,
které jsou na stěně pouze namalovány...
Není nejmenšího znamení, že přijde Paraklet...

Bolí mne srdce poézie....

Možná jsem se jen netrefil do správného Holanova období - doporučte mi nějakou jeho sbírku k nahlédnutí?

nakladatelství Jiří Buchal - BB art, Praha 2002, ISBN 80-7257-735-2, cena cca 50 Kč (Levné knihy)