Když se debata stočí k nářečním zajímavostem a účastníci se začnou trumfovat divnými výrazy, vytáhnu „vošouchy“ a téměř pokaždé zaboduji. To slovo zní tak divně, trochu vulgárně - kdo by v něm obyčejné bramboráky hledal?

Opravdu by mě zajímala jeho etymologie, jestli souvisí se „šťoucháním“ (ale brambory se strouhají), nebo s nějakým vymizelým zvukomalebným slovem (mohlo by to být třeba „šouchat“ nebo „šouchnout“, ale ani jedno jsem nikdy neslyšel a na internetu také není).

Slovo pochází z jihozápadních Čech, z Klatovska. Máte někdo nějaký tip? Nebo nářeční etymologický slovník?

Aktualizace 7.12.2010: původ slova odhalen!

Jago obětavě prošel jak Machkův Etymologický slovník jazyka českého, tak Český slovník věcný a synonymický - leč po vošouchu ani stopy. Zkusil jsem se tedy zeptat knihovny. Odpověď (citována v souladu s licencí Creative Commons z této stránky):

„Dobrý den,
bohužel ani nám se nepodařilo v prohlédnutých publikacích najít vysvětlení původu slova vošouchy, toto slovo není uvedeno ani na stránkách věnovaných historické češtině (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx) . Dostupné zdroje pouze uvádějí vysvětlení pojmu vošouch /vošouchy:

* Slovník nespisované češtiny. 3. rozš. vydání. Praha : Maxdorf, 2009. s. 454. ISBN 978-80-7345-198-1.

vošouch - bramborák, srov. cmunda, šterc; ze západočeského nářečí

* BĚL, Jiří. Jak se mluvilo na Přešticku : z pozůstalosti přeštického učitele Václava Vacka. Část šestá, Písmena T až Vo. Přeštice : Základní škola Přeštice, 1998. s. 459.

vošouch - bramborová plačička na omastku pečená, silnější, ze syrových bramborů majoránkou a česnekem kořeněná.

* MACHEK, V. Dodatek o názvech jídel. Naše řeč. 1946, ročník 30, č. 4-5.

Text článku je volně dostupný na http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=3962.

Doporučili bychom Vám obrátit se na Jazykovou poradnu Ústavu pro jazyk český (http://www.ujc.cas.cz/oddeleni/index.php?page=poradna).“

Jenže! Když jsem otevřel poslední zmíněný článek, Machkův Dodatek o názvech jídel, našel jsem toto: „Staré slovo osúch žije dosud v Merklíně u Přeštic (píše p. odb. uč. V. Vacek) jakožto vošouch = malá bramborová placka.“

To bude ono; Přeměna slova osúch ve vošouch je snadno představitelná, a vznik slova také - souvislost se sušením (pečením na sucho?) ve slově zřetelně zaznívá. Machek v článku Několik názvů jídel, vážných i posměšných píše:

„Slovenský posúch je 'pečivo z poškrobka'[17], t. j. bochníček nebo placka nikoli kvalitní, ale zbytková, ze zbytků těsta seškrabaného po díži, a tvarem je to slovo zajisté ze staršího osúch: na Valašsku je to koláč z chlebového těsta (= č. podplamenice), nemazaný placek[18]. Slovo osúch bylo známo i na Slovensku[19]; jeho u bylo patrně vždy dlouhé, psaní osuch, posuch (Jg.) bude asi mylné.
Poslední člen této řady, osúch, souvisí ovšem se slovy suchý, sušiti; je to vlastně postverbální jméno k slovesu osúšať, č. osoušeti. Dnešní doba pro osvětlení té významové spojitosti neposkytuje už nic. Ale od Poláků se dovídáme, že jejich osuch je 'koláč suchý, bez kvasu';“

Takže díky Národní knihovně ČR (a službě Ptejte se knihovny) byl původ slova vošouchy nalezen.