Bohdan Dlouhý svůj román na pokračování nazývá „limonáda“. Nevím co přesně to znamená, ale připadá mi, že pojmenování obsahuje přinejmenším trochu despektu. Pokud ano, není pro něj sebemenší důvod. Román sice je dlouhý, už jsme u čtyřicátého dílu, ale není to žádná nastavovaná kaše, jen rozpracovaný, logicky se vyvíjející příběh. Nejde ani o lacinou romantiku, události jsou to dost hrozné a realisticky napsané. A i když je zápletka možná tradiční, zpracování a zasazení do česko-slovenského prostředí z ní dělá výborné čtení.

Marek Koudelka, který už nějakou dobu jezdí na Muránskou planinu, dostane opravdu hloupý nápad - vypravit se vyfotit medvěda. Ještě předtím se seznámí s Andreou, sympatickou majitelkou bufetu ve vsi. Setkání s medvědem samozřejmě dopadne velmi špatně, pochroumaný Marek se snaží posbírat pár svých věcí a pokud možno nevykrvácet a nezmrznout.

„Marek seděl s levou paží přitisknutou k hrudi, prsty pravé ruky křečovitě zaťaté do poraněného stehna a oči pevně zavřené. Snažil se zhluboka a pravidelně dýchat, abych přehlušil návaly nevolnosti. Když se zase trochu vzpamatoval, pokusil se utřídit si myšlenky. Mám zlomenou ruku, rozbitou hlavu a klacek zabodnutej do nohy. Noc je na krku a já se z medvědího lesa bez cizí pomoci nejspíš nikdy nedostanu. To teda není zrovna výhra. Jestli se medvěd později v noci vrátí, najde mě tady úplně bezmocnýho. Budu pro něj až zatraceně snadný žrádlo, pomyslel si pochmurně a otřásl se. Nechtělo se mu umřít tak hloupě. Vůbec se mu ještě nechtělo umřít.“ (kap.5)

Všechny dosud publikované díly najdete na Sharkanově deníčku.