Jak se nám ta počítačová komunikace zjednodušuje, stává se triviální a opouští výdobytky abstraktního myšlení... O podcastech jsem tady už psal, tamtéž jsem zmiňoval i ovládání programů (ikona se těžko popisuje, na rozdíl od textu), dnes si rýpnu do samotných textů.

Bývalo běžné mít i na webu článek přes několik obrazovek, pečlivě formulované, odůvodněné a rozebrané problémy. A bylo to běžné i u normálních publikujících, lidí kteří nejsou profesionálové (pochopitelně jich, před nástupem webu 2.0, bylo podstatně méně než dnes).

S rozvojem blogování nabývala převahy krátká blognutí na jednu dvě obrazovky. Jednoduchá, rychlá sdělení. Nic proti, pro web je to dokonce více než rozumné, delší text se z obrazovky špatně čte. Pokud je problematika rozsáhlá, měla by být rozdělená do více článků.

Jenže trend trivializace pokračuje a místo zápisků se objevují maximálně 140 znaková twítnutí. Nechci polemizovat o užitečnosti twitteru a možnosti reagovat, komunikovat a rychle upozorňovat, jen si všímám, jak forma deformuje obsah. Co se dá do 140 znaků napsat, jaké argumenty vznést? Tohle je hra, ale ten nápad mě děsí.

(O twitteru nepíšu z vlastní zkušenosti, nechci ani komunitně komunikovat, ani psát takhle krátké výkřiky, ale všiml jsem si pozorováním blogosféry, že většina bloggerů co propadla twitteru se už ke článkům nevrátila. A také jsem si vědom spousty zjednodušení, nepřiměřených generalizací, nepodložených vysvětlení a věcí za hranou korektní argumentace. Chtěl jsem zachytit trend, ne vytvořit nenapadnutelné povídání.)

Aktualizace 7.11.2009: Patrick Zandl na podobné téma a podstatně odborněji - Sociální média jsou největší vlnou internetu, protože jsou změnou generační