Popsáno je zde šest až devět světonázorů (to není chyták; záleží jestli bereme nihilismus jako světonázor, jestli rozlišujeme ateistický a teistický existencialismus atd.). Každopádně kapitol je sedm:

• Svět ve znamení slávy Boží: Křesťanský teismus
• Svět jako hodinový stroj: Deismus
• Mlčení konečného prostoru: Naturalismus
• Nulový bod: Nihilismus
• Za hranicemi nihilismu: Existencialismus
• Cesta na východ: Východní panteistický monismus
• Oddělená realita: New Age

Celá koncepce je podařená, kapitoly zároveň sledují i vývoj v čase a ukazují, jak jednotlivé světonázory přicházely na scénu jako reakce na nové objevy, jaké měly nedostatky a jaké jsou na ně odpovědi.

Zatímco v teismu má bůh všechno pevně v rukách a je neustále přítomný, je osobní a prozíravý, v deismu už všudypřítomný není, svět pouze stvořil a nechal svému osudu, nestará se o něj. Naturalismus se již bez Boha obejde úplně, primární je hmota, vesmír je uzavřený systém a člověk je složitý „stroj“. Dovedením naturalistických problémů do extrému se objevuje nihilismus. Je-li všechno stroj, pak jsme plně determinovaní a svoboda nebo volba neexistují. Stejně tak má problémy etika nebo gnozeologie, vše ztrácí smysl. Odpovědí na nihilismus je existencialismus. Jeho ateistická verze uznává, že vesmír se skládá z hmoty, ale člověk skutečnost vidí ve svou podobách, subjektivní a objektivní. Z toho vycházejí další důsledky a definice, hodnoty vytváří člověk, je svobodný apod.

Dosavadní světonázory mají všechny nějaké háčky a problémy, proto se objevují snahy přijmout východní panteistický monismus. V něm spousta problémů vůbec neexistuje nebo nedává smysl, zato se objevují jiné nepřekonatelné komplikace. Cykličnost času, karma, átman a brahma jsou západnímu myšlení cizí. Poslední světonázor, jehož vznik autor sledoval průběžně, a jehož popis kompletně přepracoval, klade ohromný důraz na člověka a jeho já. On je bohem.