Jedno ze zažitých a hluboce vrytých klišé - obchodník či lichvář, převážně středověký, když dostane zlatou minci, nejdříve si ji zálibně prohlédne, párkrát mezi prsty otočí, pak ji vsune do úst a stiskne mezi zuby. Co tím ale zjistí?
Lidské smysly jsou poměrně citlivé, ještě z dob sbírání minerálů si pamatuji, že je možné odhadnout tvrdost materiálu hmatem. Kousáním do něčeho také většinou zjistíme, jestli to bylo příliš měkké a na zuby se to přilepilo, nebo příliš tvrdé, a zub to rozlomilo, takže předpokládám, že tady o tvrdost půjde také.
Ryzí zlato je měkké; takže čím více ryzího zlata v minci, tím měkčí bude. Anglická wikipedie to potvrzuje - volný překlad: „Existuje prastará tradice testování zlata kousnutím. Ačkoliv to rozhodně není profesionální způsob, měl by rozpoznání umožnit, protože zlato je měkký kov a čím ryzejší je, tím snáze na něm zuby nechají stopu.“
Co mě udivuje je, že by to mělo být dostatečné měřítko - opravdu je tak těžké udělat slitinu stejně měkkou a vypadající zlatě? A co mince pozlacené? Myslím, že v tom muselo hrát roli ještě druhé posouzení - hmotnosti vzhledem k objemu. Zlato má velkou hustotu (19.3 gramů na centimetr krychlový), takže jakýkoliv jiný materiál bude při stejné váze mnohem větší.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.