Jak se mi rčení slévají a mísí (Wuwejův zápisník)

Už nejméně jednou jsem v nějakém článku na blogu napsal, že nebudu nosit dříví do Athén. Tehdy to bylo cíleně, ale kdesi vespod, pod autokorekčním systémem a rozumovou kontrolou, je tendence zaměnit druhé části dvou přísloví, které mají stejnou strukturu a stejný význam. Možná to souvisí s fungováním neuronových sítí, každopádně je to docela komické:

Dvojice „z bláta do louže“ a „z deště pod okap“ je po záměně pořád „humida et frigida“ čili mokrá a studená, použití „z bláta pod okap“ nebo „z deště do louže“ si málokdo všimne.

Také „nosit sovy do lesa“ (vzniklé spojením „nosit dříví do lesa“ a „nosit sovy do Athén“) je ještě snesitelné, smysl dává pořád, druhá varianta je horší - „nosit dříví do Athén“. V ní už se původní význam hledá těžko.

Ale zlatý hřeb mého programu je „blil jak Amík“. To nijak nesouvisí s občany Spojených států, jen se mi pěkně spojila jména psů ze rčení „blil jak Amina“ a „blil jak Alík“.

Stává se vám někomu totéž?

Jak se mi rčení slévají a mísí

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv