S touhle knihou jsem se setkal hodně dávno, někdy v začátcích svého nesmělého pátrání a opatrného našlapování v džungli duchovních učení. A připadala mi skvělá. Od té doby jsem ji četl několikrát, vždycky abych si připomněl jak na to. A jak ne. Teď naposled se přidala i trocha zvědavosti, jestli mi bude pořád připadat stejně dobrá, když já sám se měním.

Kniha se skládá ze tří částí, každá je pojatá trochu jinak, takže se na ně podíváme postupně.

Kávový dýchánek

Dýchánek je stylizovaný do rozhovorů Petra Holého, spisovatele a filozofa, a Petra Pavlíka, mystika a dobrodruha. Úvod sám nejlépe osvětlí, o čem Kávový dýchánek je:

Říkali… proslýchá se, Petře, že znáš nějaké kouzlo, jak na to. Jak to může udělat docela obyčejný člověk jako ty nebo já, žádný svatý nebo mistr. To by se hodilo! Sednout a šup – za hodinku to mít v kapse. Být Tam. A najednou mít všechno pěkně jako na dlani: Smysl života. Jestli je Bůh, nebo ne. Vědět, co se mnou bude, až umřu. A taky duševní klid a svoboda. A štěstí a radost a láska. A pokoj od marných starostí. Tohle všechno! Sednout a za hodinku být mudrc. (Str. 8)

Tak tak, tohle všechno se skrývá za tím vzývaným i opěvovaným duchovnem. Oba Petrové se tedy scházejí a v každé kapitole si povídají o jiném přístupu, o jiné cestě:

Nakonec, zkazil jsem toho už dost. Ale nelituji toho. Ať si to poslechnou i druzí. U každé kávy se ti tedy představím jako někdo jiný – možná, že se čtenář v některé z těch rolí pozná sám. Takové malé přestrojení. Pokaždé se budu tvářit, že mi něco nejde, vždycky mě bude tlačit bota někde jinde. A ty zase budeš dělat toho, kdo mi poradí, jak na to, abychom si spolu zahráli na dialog. (Str. 9)

Stylizace postupně ukáže dálkového studenta indické duchovní cesty, soustředícího se na vyšší já, praktika meditace, mystika, pořádajícího lov na ego, dobrodruha, pro nějž se hodí odvážné postupné zahazování všeho, tantrika laškujícího s hadí silou, jógina, skeptika ztrácejícího naději, mnicha s citovým vztahem k Bohu a sektáře, fascinovaného zasvěcením do tajné, nejlepší duchovní školy:

- Já zatím samozřejmě studuji základy. Ono je to rozsáhlé a skvěle propracované. A také mi nebylo svěřeno všechno. To až projdu vyšším zasvěcením.

- Jistě. Ale co když třeba potkáš babičku s těžkou nákupní taškou. Co podle toho tvého Univerzálního učení uděláš.

- Jakou babičku? Naše učení je přece duchovní, co tam pleteš babičky. Tam se dočteš o duchovních sférách, hrubo a jemněhmotných substancích a hlavně o konečném vítězstvní ducha nad hmotou. Nákupní taška, to je pustý materialismus. (Str. 90)

Každá cesta má něco do sebe, každá má svoje úskalí a rozpory jsou jen zdánlivé. Ovšem ne každý má na to hledat tu jedinou ideální někde u mnicha či gurua v jeskyni:

Když nemá, tak musí sklonit hlavu a vybrat si z dostupné konfekce něco vyzkoušeného, co už mnoha lidem padlo. Třeba buddhismus: skromný slušný oblek, za který se nemusí stydět. Trochu se založí rukávy a utáhne se pásek. Nebo křesťanství: Oblek na slavnostní příležitost. Když ho umažeš, každý vidí hlavně ty fleky, ale v čistém tě pustí až ke králi. Nebo jsou samorosti, kteří si své šaty ušijí sami na koleně. Sice pak vypadají všelijak, ale hřejí tam, kde je potřeba. (Str. 98)

Už teď je vidět, jak laskavě Petr Pavlík (skutečné jméno autora) dokáže o duchovnu mluvit. Sám je zakotvený v buddhismu, ale myslím, že na textu se to příliš neprojevuje. Možná proto, že hodnoty buddhismu se hodně blíží hodnotám obecně duchovním.

Nášup dalších otázek aneb Jak chytit duhu

Nášup dalších otázek je reakce na knihu Eduarda Tomáše 999 otázek a odpovědí na cestě Poznání. Eduard Tomáš, pokud to nevíte, byl asi nejslavnější český duchovní učitel, mystik a učitel jógy. Jednou jsem byl na jeho přednášce, ale mě osobně také přiliš neoslovil a mnohem více se ztotožním s Petrem Pavlíkem:

To co tam stojí, jsou uznávané věci – a mně to kupodivu připadá jinak. Je to tím, že jsem téměř o dvě generace mladší, že už nejsem ten správný ‚mystik ze staré školy‘? Je to tím, že se mi líbí snad všechno na světě, dokonce i počítače, a že nad názory ‚nejsem tělo‘ a ‚proč se vracet na tento svět‘ rozpačitě kroutím hlavou? (Str. 101)

Autor tedy začal zapisovat vlastní otázky a odpovědi, které tvoří druhou část knihy. A jsou vynikající!

- Říká se, že ‚láska hory přenáší‘. Tím se myslí bhakti?

- Ale kdepak. To je přece, když máte někoho rád.

- Ale já jsem slyšel, že je to dynamický aspekt kosmické Šakti.

- Tak to jděte vyprávět své dívce. Uvidíme, jak s tím dopadnete.

- Myslíte, že by ji to neokouzlilo, ta úžasná vesmírná síla?

- Myslím, že by to vyměnila za malou kytičku od vás. (Str. 109)

Kromě laskavosti a prostoty jich většina disponuje i rázným závěrem, pointou. Trochu jako příběhy, které sbíral Anthony de Mello. Trochu.

- Co mi zbyde, až nebudu mít ego?

- Přece ego.

- Jak to?

- Dveřmi uteče, oknem se vrátí.

- A skončí to někdy?

- Až ti to přestane vadit. (Str. 111)

Oblíbený filozofický „problém“:

- Je-li mysl ve stavu hlubokého spánku, kam se poděl svět?

- Přestal pro ni existovat.

- A kdyby v tu chvíli spal úplně každý? Pak by zmizel svět docela?

- Pak by tu zase nebyl nikdo, aby dával takové otázky. A taky komu. (Str. 126)

Zahrajte si aneb Jak vylézt na Everest

Knihu uzavírá alegorické povídání, rozhovor dvou horolezců. Nadšeného Ramenáče, sportovce s planoucím srdcem a nadšením pro jejich partu horolezců, kteří společně každý týden zdolávají ... Říp. A rezervovaného Kořena, který už na osmitisícovky moc nemůže, protože ho zlobí koleno. Ramenáč se děsí, protože na Everest lezl jen jejich Mistr, nikdo jiný to nezvládne, je to psáno v Průvodci, nejúplnější horolezecké knize. Možná vám to už něco připomíná; Petr Pavlík podobenství o Kristovi a jeho následovnících ani nezastírá:

Ramenáč: To je dneska těžké posoudit, ale jejich vina to byla, to každopádně, ať už to sváděli, na koho chtěli, oni to prostě zaspali. Dvanáct viníků! Žili si jako ve snu a nechali se vodit za ruku. Neměl bych říkat jména… ale byl to Peter Simon, ano, ten kdo měl tenkrát držet to lano, a ten to pak dokonce všechno třikrát popřel! Vidíš, a přesto ho nechali vést další výpravy. Kdo by to předtím čekal! Určitě ho znáš, bývá často na prvních stránkách, s tou svojí bílou kapucí. Původem obyčejný rybář, až z Aljašky, jenže dneska vlastní obrovskou ovčí farmu. Pasení ve velkém. Mechanizace. Každá ovce řízená vysílačkou z jediného centra. Superpastýř! A všichni mu věří a on si vede další a další expedice. Jako by se to nebylo stalo! Prostě na to nemají lepšího, není z koho vybírat… (Str. 139)

Ale to vůbec nevadí. Skutečné duchovno se příliš na tradici, z níž vzešlo, neohlíží. A když si dáme pozor, objevíme v příběhu i zenový cyklus (na konci se zase jde na Říp, jen postoj mysli se změnil).

Nesmím zapomenout na báječné, prosté kresby, které skvěle dotvářejí atmosféru.

Takže závěr a odpověď na úvodní otázku - ano, pořád je to skvělá kniha. Autorovy stránky najdete na www.lampa.cz můžete si tu jednak přečíst záznamy z přednášek o buddhismu, jednak povídky, pohádky nebo eseje.

---

Aktualizace 11. 7. 2022: Tahle kniha je opravdu esence duchovního pokroku. Pořád mi připadá skvělá, i po čtrnácti letech od minulého přečtení (a po několika ještě dřívějších).

Otázka 5. Co je to vůbec bdělost?

Laskavá pozornost. Všude, vždycky a ke všemu. Mít rád věci, lidi, svou práci. Všímat si druhých, být k nim pozorný. Všímat si všeho, co děláme a jak to děláme. Snažit se všechno spíš pochopit než předělat.

A když se medituje?

Pak to samé pokračuje dál se vším, co se v mysli odehrává. A pokud se tam nic zvláštního neděje, bdí se jen tak. (Str. 105)

To nejdůležitější, co je poznat na každé stránce, je autorova laskavost a pochopení. (Mimochodem na stránkách nakladatelství ji pořád mají, a za směšnou cenu.)

Odkazy:

• Povídání o cestě Tam v ČBDB
• Povídání o cestě Tam v Databázi knih
• autorův web

HOLÝ, Petr. Povídání o cestě Tam. Praha: Avatar, 1996. ISBN 80-858-62-17-4.