Vývoj vztahu ke vzdělání za posledních 50 let je shrnutý na stránkách 23-25:

• Škola jako chrám: klasické pojetí vědění, vychází ze zkušenosti minulých staletí, kdy školy byly nejprve v duchu církevních nauk, později jako připrava na politické poslání, službu státu, ideálu. Nejvyšší vzdělání bylo určeno výhradně pro elity, pro vyvolené.
• Škola jako výtah: po druhé světové válce se mění postoj ke vzdělání, školy se demokratizují, měly by být dostupné co nejširší skupině obyvatel. Radikálně roste počet absolventů, obsazují dobře zajištěná místa - vzdělání slouží jako výtah do středních vrstev. Zároveň se začíná uvažovat o vzdělanostní společnosti a jejích výhodách, bohužel řada závěrů je poplatná "třiceti tučným letům" a zřejmě právě tady pramení mnohé zmiňované mýty.
• Škola jako pojišťovna: společnost se proměňuje, výhodná místa jsou obsazená a výtah již nefunguje. Přestává být výhodou, negarantuje vzestup, místo toho je prakticky nutností, která má ochránit před riziky sestupu do nižších vrstev.

„Namísto toho, aby pomáhalo usměrňovat živelné a chaotické chování trhu, má se jakýmkoliv tržním výkyvům plynule a bez reptání podřizovat. V opačném případě je držitel vědění trestán sociálním sestupem a škola je obviněna z odtržení od praxe. Vzdělání tedy už nemá sloužit k rekonstrukci společnosti podle priorit veřejného zájmu, nýbrž výhradně v ostré konkurenci s druhými v situaci, kdy jim v obavě před sociálním pádem nic jiného nezbývá.
Heslo společnosti vzdělání, které již půl století zní naprosto stejně, zakrývá tu skutečnost, že v nové verzi vzdělanostní společnosti se vlastně ani tak nejedná o samotné vzdělání, a už vůbec v ní nejde o společnost. Jedná se spíše o nouzovou strategii individuální záchrany v situaci, kdy všechny dosavadní pojistky udržení sociálního statusu a zajištění jsou vyřazovány a přestávají fungovat.“ (str. 64)

Po teoretickém úvodu a podrobně rozpracovaných fázích vztahu k vzdělání následuje vyhodnocení výzkumu "Vzdělání a trh práce v ČR". Po revoluci byla a doznívá do jisté míry specifická situace ve vzdělání (komunismus vysoké vzdělání příliš nepodporoval, boom kapitalismu přinesl množství míst apod.) a výzkum se snaží situaci zmapovat.

„Můžeme formulovat prvý závěr: Jestliže si pod dobrou prací představujeme takovou práci, kdy ten, kdo ji vykonává, téměř není ohrožen nezaměstnaností, pobírá nadprůměrný příjem a má určitý prostor pro autonomii, pak takovou práci u nás mají šanci sehnat dva ze tří vysokoškoláků, ale jen jeden z pěti lidí s maturitou a pouze jeden z dvaceti lidí s nejnižším vzděláním.“ (str. 140)

Samozřejmě toto je jen jeden z mnoha výsledků, cílem recenze není převyprávět obsah. Kniha je srozumitelná a velmi zajímavá; snad jen vyhodnocení a grafy při jejich množství trochu zahltí - ale bez nich by studie byla neúplná. Také mi připadá zbytečné tisknout sociologickou studii na křídový papír, čímž jsem všechny připomínky vyčerpal a můžu se porozhlédnout po Internetu: