Kniha má podtitul "Pátrání po smyslu českých dějin" a to byl - spolu s letmým prolistováním - důvod, proč jsem si ji pořídil. A hned po přečtení úvodu, kdy se Vladimír Liška proplétá kolem onoho mysteriózního smyslu dějin, jsem si pomyslel: „Doufám, že na konci zjistí, že pátrání po smyslu dějin je nesmysl a že hledat se dá tak maximálně určující nebo hlavní motiv. Smysl je atraktor v budoucnosti, dějiny jsou vystřelené z minulosti...“ Dnes, po přečtení, můžu říct, že mé doufání bylo naplněno tak nějak šalamounsky. Ano i ne. Ne že by hledání smyslu zavrhl, ale ani žádný nenašel.

„Tak či onak, hledání smyslu našich národních dějin je svého druhu otazníkem neustále nastolovaným a nedořešeným. Názorů i soudů předních českých historiků bylo mnoho a stejně tak by tomu bylo jistě i dnes. Jde o jakýsi druh specificky českého flagelantství, které započalo érou národního obrození a poté se v toku dějin objevovalo zas a zas. Ale hledání smyslu našich dějin připomíná až příliš sisyfovskou práci a navíc bylo a je vždycky až příliš ideologicky podmiňované. A nadále zůstává nepopiratelným faktem, že za mnohé tragédie, jež náš národ postihly, jsme si mohli ve skutečnosti sami.
Zcela záměrně jsem v prologu k této knize tuhle věčně provokující otázku opět zdůraznil a pokusil se čtenáře provést alespoň zčásti staletími minulosti našeho národa. Neboť co je důležitější, než dát prostor k často tak dramatickému svědectví dějin samotných? A smysl? Ten je dán v té nejobecnější rovině přece tím, zda národy i přes nejrůznější regresivní etapy svého vývoje směřují k tomu nejdůležitějšímu - totiž k pokroku a k hledání spravedlivějších a pro život mravnějších a snesitelnějších zítřků. A v tomto směru nebyl ani náš národ žádnou výjimkou a není o nic lepší, ani horší, než národy jiné.“ (str. 278)

Pro kované historiky to není, ale já se toho dověděl opravdu hodně. Autorův web je poněkud zastaralý, tato kniha na něm vůbec nefiguruje, recenzi jsem také žádnou nenašel, tak snad jen odkaz na anotaci na stránkách nakladatelství.