Humoristický román to prý je. Já nevím, zasmál jsem se jen jednou, při popisu Kroužku falešného zpěvu při nepovinném předmětě latině, zkratka KFZPNPL (str. 218). Chyba je nejspíš u mě - ostatní to musí bavit, když jde už o páté vydání. Nerad bych ovšem říkal že je to špatná kniha, popisuje první rok na gymnáziu, rázovité profesorky a profesory, a především nejrůznější akce dvojice recesistů Budinského a Bureše. Každý kdo podobný ústav absolvoval si jistě s nostalgií a s potěšením vzpomene na obdobné pedagogy či svérázné spolužáky.
„Vznikl tak základ nových vědních disciplín, kterými jsme se v následujících třech letech nadšeně zabývali. Jednalo se o pedagografii, prospěchologii a recesiologii, tedy o teorii učitelozpytu, vědu o prospívání a vědu o recesích. Uvedené tři disciplíny tvořily veliké komplexní učení zvané bubuismus (bubu pochází z prvních slabik našich jmen Budinský, Bureš). Tomuto učení jsme zasvětili mnoho času. Jak jeho teoretické konstrukci, tak i ověřování pravdivosti a praktické využitelnosti. Učitelozpyt, (výzkum učitelů), byl nezbytný pro prospěchologii, ale i sám o sobě poskytoval řadu zajímavých poznatků. Prospěchologie vytvářela základ učení. Definovali jsme ji jako vědu o metodách docilování maximálního efektu při minimu vynaložené energie ve vyučovacím procesu, případně i v jiných procesech. Věda o recesích z praktického hlediska jen doplňovala celé učení, ale námi byla nejvíce oblíbena, vždyť recese v tom prvém smyslu slova se postupně stávala hlavním smyslem našeho života jak doma, tak i ve škole, odpovídala našemu zaměření i povaze a měla mít hlavní podíl na tom, aby se studium pro nás stalo činností nejen přijatelnou, ale dokonce i potěšující a zábavnou.“ (str. 16)
Ano, vím že hned první věty knihy upozorňují na tehdejší značnou mentální vyspělost autora, jenže i přesto mi nějak nehrají vznešené otázky po světě, filozofii a smyslu vesmíru. V prvním ročníku gymnázia. V patnácti letech. Všudypřítomná poetika mi také s popisovaným věkem příliš nesouzní:
„Čas zraje obdivuhodně a zajímavě. Někdy s bratří s kosmickou rychlostí, jindy i slimák na procházce ho předhoní rychlostí rychlovlaku. Někdy dozrává do fantastických květů krásy, jindy do šeredných podob ošklivosti. Tak podivuhodně a nevypočitatelně zraje náš vezdejší čas.“ (str. 114)
Nebo celkové vyjadřování:
„Permanentně nás provázelo podivné duševní rozpoložení. Příjemná a povznášející radost z výsledků úspěšné tvůrčí práce byla promíchána s nepříjemnou úzkostí, plynoucí z odpovědnosti a ze strachu, jak dopadne náročná práce příští. Časopis Rozsviť lampu, jako vše opravdové a veliké v lidských životech, obohatil nás o širokou škálu pocitů a dojmů. Umožnil nám ubírat se ke krásnému cíli a bát se, zda cíle dosáhneme. Zasáhl jako rozmarné děcko mučivě i slastně do našich tehdejších dnů.“ (str. 146)
Nic z uvedeného mi samo o sobě nevadí, ale tady tomu prostě nevěřím. Než si to koupíte, zkuste třeba první kapitolu na autorově webu.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.