Přetékající pohár ze sbírky Po nás ať přijde potopa (str.9):

„Já držím pohár ve své dlani.
Je zpěněný a přetéká.
Já držím pohár ve své dlani,
jenž čeká na rty člověka.

Jenž čeká, zdali víno jeho
se do brázd vyschlých rozleje,
na snivých květech v jiných světech
zda zavěsí své krůpěje.

Jenž čeká, zda se sehnou květy
pod onou tíží ku zemi.
Jenž čeká, zdali jiné světy
rozzáří svými vůněmi.

Já držím pohár ve své dlani,
jenž čeká na rty člověka.
Já držím pohár ve své dlani:
své srdce, které přetéká.“

Píseň ze sbírky Po nás ať přijde potopa (str. 27):

"Vím, skepse má je příliš tvrdá,
a mysl má je příliš hrdá
a výsměch zlý a rouhavý
extáze moje otráví.

Rád v noci bdím a ve dne dřímám
a paradoxní názory mám.
Své lásky k zášti přinutím
a přátele si znechutím.

Je pro mne málo směrodatný
soud bližních dobrý jako špatný.
Včas pole svá si pokosím.
A o pohřeb se neprosím."

XI ze sbírky Radosti života (str. 53)

"Konečně zármutek všechen
jak voda uplyne.
Věru, nějak se žije,
nějak se zahyne.

Hledím v ten krátký život:
Žalu i radosti dost.
Pak smrt se očekává
jako příjemný host.

Za svou vášnivou touhou
nekráčím kupředu.
Život mne neopíjí
kouzlem svých pohledů.

Ani ty černé oči
mne teď už netrýzní.
Jenom bolestná píseň
ještě mi v duši zní."

úryvek z básně V Paříži ze sbírky Nové verše (str. 93)

"...
Kdo peníze má, vše koupit si může,
vína se napije, nají se masa,
jsou na prodej písně, jsou na prodej růže
jsou na prodej polibky, láska i krása.

Viděl jsem kraje bohaté, chudé,
leckde jsem v světě se potuloval.
Tuhletu pitomou pravdu jsem všude
zrovna jak v Paříži konstatoval."