Lidská krása. Odjakživa se lidé pokoušeli nějak krásu určit, změřit, poznat a zaškatulkovat, zkrátka přesně definovat co ještě považujeme za krásné a proč. Vzpomeňme renesanční pravidla o proporcích obličeje (např. šířka úst jedenapůlkrát větší než nosu, vzdálenost mezi očima stejná jako nos ...), Vitruviova muže vepsaného do kružnice, Dürerův systém vycházející z velikosti ruky...

Kniha postupně rozkrývá jednotlivá fakta a zasazuje je do celkového vysvětlení - evoluční zdůvodnění krásy jako výhody pro zlepšení šance na reprodukci. Tak třeba symetrie; symetrický obličej i tělo svědčí o správném vývoji, čistá pleť o odolnosti vůči parazitům. Ani matematické poměry obličeje nejsou spolehlivé, pokusy ukázaly, že nejlépe jsou hodnocené rysy průměrné (sestavené zprůměrováním fotografií mnoha osob). Přesněji řečeno ne úplně průměrné, ale něčím ozvláštněné.

Vysvětlení smysl dává, průměrnost je ve vztahu s množstvím jedinců, což je zase ve vztahu se životaschopností. Ještě jeden důsledek to má, znamená to totiž, že kritéria krásy vycházejí z toho, co jsme za svůj život viděli a vídali. Prakticky si to můžete vyzkoušet v online dotazníku.

Podrobně se podíváme na vliv výšky a tvaru postavy, poměr mezi šířkou boků a pasu u žen (pod 0.8 je hodnocen jako přitažlivější), obličejové partie (mužné rysy u mužů, mladistvé u žen) a spoustu dalších fakt.

Citát ze závěru: "Neustále si připomínejme, co nám vlastně hezký vzhled nějakého člověka sděluje. Říká nám něco o tom, jakou má hodnotu jako partner, naznačuje, jestli je daná osoba potenciálně plodná, zdravá a silná a jestli může být nositelem genů, které při kombinaci s našimi geny zaručí zdravé a silné potomstvo (pokud ovšem nezmanipulujeme svůj zevnějšek natolik, že se jeho informační hodnota ztratí).

Další recenze - Vesmír 2004/7.