A pak už směle mezi otrávené šípy domorodců, resp. mezi jedy. Zavítáme mezi rostliny, mořské živočichy, obojživelníky i do mikrobiální říše. Spousta zajímavostí zpestřuje suchá fakta, tak třeba Kleopatra prý, když se rozhodla zemřít, zkoušela různé jedy na svých otrokyních. Blín i rulík způsobují bolesti, strychnin je rychlý, ale zanechává pokřivený výraz, což by zkazilo estetický dojem, a proto byl vybrán jed hadí. Nebo takový ricin, původem ze semen ricinových bobů. Jsou důkazy, ze roku 1978 odstranila bulharská tajná policie v Londýně bulharského dramatika a spisovatele Georgije Markova pouhým píchnutím jehlou, potřenou ricinem, která byla ukryta v hrotu deštníku.

Část věnovaná drogám je rozdělena na stimulancia, psychotomimetika a opojné látky. Stimulancia - čaj, káva, kakao, koka, kola, tabák, to všechno je známé, ale co třeba qát nebo betel? Psychotomimetika, neboli psychotropní látky jsou nejzajímavější, tradiční společnosti je vždycky využívaly ke kultovním účelům a nechávaly, s patřičným vedením, lidem nahlédnout za závoj našeho světa. I proto dnes vykořenění hledači cestují do Peru, chodí na houby, pěstují kaktusy, stříhají papírky a tak podobně. Mezi opojnými látkami najdeme např. absint, nechvalně proslulý nápoj umělců, spisovatelů, herců a sochařů...

Největší počet stránek zabírají léky, také zde je množství zpestřujících podrobností. Je zajímavé, že téměř všechna účinná antibiotika pocházejí z plísní nebo půdních mikroorganismů. Plesnivý chléb a obklady z hlíny, šarlatánské prostředky, tak nakonec mohly mít pověstné zrnko pravdy. Další zmíněné skupiny léků jsou protizánětlivé prostředky, látky ovlivňující reprodukci, srdce, působící na centrální nervovou soustavu, léky proti astmatu, na zažívání, antiparazitika nebo prostředky proti rakovině. Jen popis mechanismů účinku je místy až příliš podrobný.

Závěrečné varování před ničením přírody zdůrazňuje, kolik jsme toho zkoumáním přírody získali, objevili a využili... a já se ptám: "Kdy jí to vrátíme?"