Po dlouhé době jsem si chtěl v rozečtené knize něco podtrhnout, sáhnu pro mikrotužku, ale ouha - tuha v tahu. Velký problém jsem v tom neviděl, Teskno bylo nedaleko, beztak jsem tam mířil pro svačinu, takže stačilo navštívit oddělení školních potřeb. To jsem si alespoň původně myslel.

Přijdu k polici s náhradními náplněmi a nestačím žasnout. Za mých mladých let (tu mikrotužku mám už opravdu dlouho, a také jsem ji dlouho nedoplňoval) se prodávaly tuhy jen jedné velikosti, zatímco dnes lze vybírat z průměrů 0.3, 0.5, 0.8 a kdovíjakých dalších. Tipnul jsem 0.5 a pokračoval ve výběru. Tvrdost, to byl kámen úrazu, ze školy si pamatuji tak akorát tvrdosti 1, 2, 3. Že existuje mezinárodní značení, popisující tvrdost písmeny jsem věděl, že ale není způsob jak na místě zjistit o jakou se jedná, to jsem zjistil až na místě.

Teď, po chvilce pátrání, jsem už chytřejší. Písmena jsou odvozená od anglických slov:

• Hard - H - pro "tvrdé" tuhy
• Firm - F - pro "pevné" (měkčí než tvrdé)
• Black - B - pro měkké tuhy (rozhodně píší černěji než tvrdé, jejichž barva je spíš šedá)

Čísla u písmen udávají odstupňování základní vlastnosti, čím je číslo vyšší, tím je tvrdá tuha tvrdší (a měkká měkčí). Celková stupnice vypadá takto:

Třeba někomu pomůžu předejít podobným nejasnostem.

Zajímavé je, jak původní číslování vzniklo - dlouho se totiž tužky vyráběly z čistého grafitu, a jejich tvrdost silně závisela na kvalitě suroviny. Teprve roku 1795 francouz Nicolas-Jacques Conté vyvinul způsob, jak zajistit opakovatelné vlastnosti. Práškový grafit se smísil s rozemletým jílem, vytvaroval a vypálil. Čísla udávala, jak velké množství jílovitých částic bylo použito. Samozřejmě byla čísla jednotlivých výrobců nesrovnatelná, to se podařilo sjednotit až začátkem 20. století.

Zdroje informací : www.koh-i-noor.cz, www.pencilpages.com.