Je to opravdu zvláštní kniha, každý díl jiný a přitom v souladu. Jednota v nesourodosti, zmíněné osudy, životy historických i současných postav, lehce propojené událostmi, ale pevně spjaté detaily, gesty. Zdánlivě povrchní děj a přitom hluboké myšlenky nad osudy, životem a láskou. Jen se to nedá vyprávět, ale i to je záměr, autor jako jedna z postav románu říká:

"Nová doba se vrhá na všechno, co bylo kdy napsáno, aby to proměnila ve filmy, televizní vysílání anebo kreslené obrázky. Protože podstatné na románu je právě jen to, co se nedá říci jinak než románem, v každé adaptaci zůstane jen to nepodstatné. Chce-li blázen, který je ještě dnes píše, chránit své romány, musí je napsat tak, aby se nedaly adaptovat, jinými slovy, aby se nedaly vyprávět."

A ještě jednou dám slovo autorovi, tentokrát z doslovu:

"Co jsem sledoval: učinit myšlení (meditaci, úvahu) přirozenou součástí románu a vytvořit zároveň takový způsob uvažování, který je specificky románový (to jest nikoli abstraktní, ale spjatý se situacemi postav ...); rozšířit radikálně čas románu, tak aby byl s to uchopit "čas Evropy" v konfrontaci různých historických dob ...; odejmout románu tíživý imperativ pravděpodobnosti, dát mu hravost, tak aby čtenář mohl sice před sebou vidět postavy "jako živé" ..., ale aby přitom nezapomínal, že jejich "živost" je jen zdáním, kouzlem, uměním, součástí hry, románové hry, a aby se z té hry uměl radovat."

Oč méně román spočívá na přísné jednotě děje, o to víc je spojen jinými jednotami: kromě jednoty společných postav zejména jednotou témat, která procházejí všemi díly; v Nesmrtelnosti základní dvě témata: 1) vztah člověka a jeho obrazu a 2) homo sentimentalis; k nim se přidružuje mnoho vedlejších témat, z nichž většina je označena názvy jednotlivých dílů.