Také šokující:

„Mroži kromě foukání dokáží také sát. Když najdou mlže, pevně jej uchopí mezi pysky, utvoří kolem něj vakuum a jazykem, který použijí jako píst, z lastur vysají měkkou tkáň. Jejich oblíbený trik je zdola vysát racka z hladiny nebo vycucnout nozdrami mozek tuleního mláděte, což často dělají i Inuité v Grónsku, když chtějí udělat dojem na turisty.“ (Str. 169)

Ano, nepochybuji že to udělá dojem, z nějž se mnoho turistů bude vzpamatovávat ještě dlouho. Fakta v knize mluví i o záhadách:

„Jakmile jsou zpátky v Sargasovém moři, samičky se vytřou a samci oplodní jikry. Poté všichni zemřou vyčerpáním. To se alespoň tvrdí. Dnes už 'každý ví', že úhoři se líhnou v Sargasovém moři, ale zatím nikdo nenašel nějaké trdliště. Nikdo nikdy neviděl, jak se úhoř tře nebo jak umírá. Opatrní vědci proto Sargasové moře označují jako 'údajné' místo jejich líhnutí. Našli se tam sice mladí úhoři, ale žádný dospělý jedinec ani jikry. Žádný úhoř se také nikdy nevylíhl v zajetí. Když chytíte úhoře, jeho reprodukční orgány se úplně stáhnou, jako bych chtěl chránit tajemství.“ (Str. 265)

(Douglas Adams byl blízko, se svým „Jsou to pouhé výčnělky hyperinteligentních pandimenzionálních bytostí do naší dimenze“. Spletl se pouze v živočišném druhu, nejsou to myši, nýbrž úhoři!)

A co vydrží želvuška, to už je mimo všechny meze:

„Želvušky vyloučí z těla všechnu vodu a rozštěpí buněčné lipidy na cukr trehalózu, který obalí a chrání všechny životně důležité orgány. Pak želvuška čeká - třeba až sto let - na jedinou kapku vody, která by ji oživila.
V tomto 'mrtvém' stavu jsou želvušky prakticky nezničitelné. Byly zmrazeny na teplotu absolutní nuly (-272 °C) a zahřáty nad 151 °C. Na týden byly umístěny do tekutého helia a dostaly dávku radiace 1000 větší, než he smrtelná dávka pro člověka. Vědci je ponořili do chemikálií a stlačili tlakem 6krát větším , než jaký panuje na dně oceánu; ale jako živoucí granule instantní kávy se s jedinou kapkou vody vždy znovu probraly k životu.“ (str. 287)

V knize najdete krátké povídání o více než stovce zvířat, doprovázené obyčejnými ilustracemi, které je občas doplněné speciálními nákresy. Ilustrátor Ted Dewan v nich zvíře zobrazuje schematicky s pomocí kovových pružin, nýtů, šroubů a zdůrazňuje tak základní principy jeho fungování - neobvyklé a o to zajímavější.

(Netopýři a jejich zachycení; váha těla automaticky uzavře prsty s drápy a netopýr zůstane viset - i mrtvý.)

Zkrátka, kniha je skvělá a stále nechápu, jak něco takového mohlo vůbec v Levných knihách skončit.