Samozřejmě to trochu naráží na osobní preference.
Třeba Vy máte úplně opačný názor na hodnocení kniha/film u Vančurových děl Markéta Lazarová a Rozmarné léto než Tomáš Pecina.
Tím se dostávám k Postřižinám - myslím, že filmovou verzi T. P. nemá rád (on obecně Menzelem skoro až pohrdá). Naopak (i když s tímto si u Vás nejsem úplně jistý) Vy asi budete preferovat film. Ale - nezapomněl jste na jednu vstupní podmínku, a to nejdřív četba, potom film? Protože pokud jste to měl obráceně (jako většina těch, kteří konzumovali obé), pak je to zase jiná situace.
S Hastrmanem nemohu sloužit.
S Pánem prstenů to tak rozhodně nemám, kromě zjednodušování celého košatého příběhu mi vadí i podbízení se divákům (e. g. Legolas na "snowboardu").
S Hobitem je to složitější, protože i kniha je to (pro svůj dětský formát) z kánonu Silmarilion- Hobit - Pán prstenů mnou nejméně oblíbená, ale její filmová transformace do výpravné bitvy s pár nenápadnými přívěsky okolo mi moc nevoní.
Monumentálnost obrazovou radši ponechávám na své fantazii. Příkladem může být třeba Kingovo To, které jsem si nedávno poslechl jako audioknihu, protože jsem k ní nějak zadarmo přišel a risknul jsem to zkusit (i když jinak mám k takové literatuře spíš rezervovaný postoj). Forma té audioknihy je mizerná - ve čtení se střídá několik herců, přičemž logický vzorec jejich střídání nedává úplně smysl, navíc někteří z nich jsou dost protivní. Ale když už jsem si po pár hodinách zvykl, začal mě ten košatý a mnohovrstevný příběh zajímat a uznal jsem, že to není pitomá kniha. Když teda pominu drobnosti jako třeba to, že si autor myslí, že pavouci kladou vajíčka, ve kterých jsou placenty, nebo že překladatel přeložil "ambulance" z angličtiny do češtiny jako "ambulance" místo jako "sanitka". A pak jsem se podíval na ty 2 nové filmy. Ach jo - vznikla z toho divná věc, ve které klaun bafá na několik blbečků, kteří vůbec nevědí, co dělají, a ještě blbě kecají. Všechno je jinak, od průběhu událostí po tu audiovizuální imaginaci.
~