Co je ve světě výtvarného umění živé? Existuje vůbec něco takového?
Kritiky a galeristy protežovaná skupina tvůrců, která zajímá ty, co chtějí investovat své miliony a vlastně nemají na díla, která kupují, vlastní názor, natož aby k nim byli vázáni citově, není úplně jednolitá. Řekla bych, že je těžké odolat, když se výtvarník může dostat do "stáje" šikovného galeristy, který mu slibuje publicitu a s ní spojený růst cen. Nemusí to podle mne za každou cenu znamenat, že tvorba toho člověka tím bude poznamenaná. Vivat každý, kdo to dokáže.
Ale i s takovými výjimkami podle mne představuje oblast výtvarného umění, kde se ceny žijících autorů šplhají do astronomických výšin /spíš se to děje v cizině než u nás/ v podstatě okrajovou záležitost, odtrženou od toho, co se děje ve výtvarném podpalubí. Ti, co se v něm pohybují, se živí všelijak, většinou vším možným než volným uměním a o tom, co dělají, se nikde nedočtete, pokud nesledujete přehledy regionálních výstav. Jejich publikum je úplně jiné než to, co "investuje" podle rad galeristů. Průnik existuje, ale je v podstatě minimální.
Co vede všechny ty malíře, sochaře a grafiky, kteří nemají šanci dostat se na výsluní, aby přesto malovali, modelovali sochy a tiskli své listy? Pár takových znám. Obdivuju jejich vnitřní motor, který je k tomu nutí, a to nezávisle na trendech, zurčících v hlavách teoretiků.
Několik předchůdců dnešních nenápadných tvůrců se stalo výhodným obchodním artiklem, ale až po smrti. Byli pro obchod s uměním objeveni poté, co prožili tvůrčí léta v ústraní, bez jakéhokoli vlivu komerce. Dnes se o jejich díla "investoři" perou na aukcích.
~