Ad CD a vinyl:
Nijak vyhraněný. Hudbu jsem začal poslouchat někdy okolo roku 1985, takže mám LP, CD, MC a pak i ty HDD s MP3, FLAC a WAV.
Pokud jde o porovnání CD a vinylu, tak když pomineme nějaké technické parametry, tak spíš půjde o směs doby pořízení nahrávky, stylu, kvality konkrétního produktu, účelu a podmínek poslouchání a požadavku na komfort.
Asi tak: deska je hezčí, ale náročnější na údržbu, musí se otáčet (já mám teď gramec z bývalé Tesly Litovel, kterou zachránili zaměstnanci před krachem a pak vstoupili pod křídla rakouského ProJect, který nemá žádnou automatiku, takže se to ramínko na konci strany desky samo nezvedne, no a já nejsem žádnej hipster abych byl nadšenej z obracení desek), i když je kvalitní, tak to při poslechu občas praská.
Takže třeba myslím, že na jazz/blues je vinyl vhodný, třeba na tohle je ideální (pozor, následuje něco, co nesnášíte):
https://www.youtube.com/watch?v=W9mhsW5aWJM
A hudba 60. let (mně) zní z vinylu tak nějak líp. Možná ještě tak začátek 70. let.
Naopak mi přijde nesmysl třeba punk na novém vinylu. Samozřejmě, mám na něm třeba staré Visáče, protože tak v roce 1990 vyšli, ale nechápu reedice na vinylu, podle mě to prostě nemá smysl, třeba:
https://www.youtube.com/watch?v=yn7ZrdiJHm0
U vážné hudby mi na vinylu vadí to praskání (které naopak k jazzu patří).
Nějaký ten středoproudý pop, ten podle mě úplně stačí v mp3, protože stejně je tak nadesignovaný. Hard & Heavy se podle mě láme někde v těch 70. letech. Zeppeliny nebo Motorhead bych si ještě rád pustil na vinylu, ale třeba AC/DC nebo Metallicu spíš ne. O severském metalu nemluvě, i kdybych ho poslouchal.
Pak jde taky o okolnosti poslechu. Když pracuju, tak si pouštím hudbu z počítače, už proto, že u něj sedím, tak je to nejpohodlnější. Jako kulisy při nějaké sešlosti také pouštím přes ten DAC z počítače (nejjednodušší uvládání, playlisty atd.). Po CD sáhnu spíš když si něco chci opravdu poslechnout. A po vinylu tehdy, když si chci výjimečně udělat nějakou hodně klidnou chvilku, která má být výjimečným vydechnutím (kdy si třeba i udělám i čaj, kterej jinak nepiju atp.). Souvisí to s určitými stavy mysli, asi tak:
https://www.youtube.com/watch?v=geTGDK5r46s
Rozhodně se ale ten vinyl nehodí pro dámskou návštěvu. Jako ukázat desku, to jo. Ale nepouštět. Souvisí to s tím nezvedajícím se ramenem. Představte si, že dáma bude nestyda a svede Vás na šikmou plochu smilstva, které nebude dokonáno do konce dohrání strany desky. To je pak velice ošemetná situace.
Ono obecně často zas tak moc o kvalitu nejde - v 80. letech skoro nikdo neměl ani "dvojče", natož hifi věž, takže jsem často nahrával z desky na kazetu tak, že jsem na málo kvalitním mono kazeťáku zapnul nahrávání z prostoru a dal jsem ho k repráku gramofonu. Ty nahrávky pak byly takové trochu "tunelové", takové hlubší a "divné". Když jsem si pak po letech koupil CD, byl jsem z toho originálního zvuku zklamanej, už to znělo tak nějak tuctově, bez toho zkreslení nekvalitním záznamem. Pro srovnání třeba takoví Rolling Stones zněli z nahrané kazety jako kdyby je nahráli Velvet Underground, ale z toho CD mi pak ve srovnání s tím zněli spíš jako kdyby je nahrál Michael Jackson ...
~