Wuwejův zápisník

Mark Twain: A Connecticut Yankee in King Arthur's Court

Čtěte od konce stránky, nejnovější komentář je jako první.
Podívejte se také na pravidla pro komentáře.
V textu komentáře můžete použít formátovací znaky * (tučné písmo) a _ (kurziva). Uzavřete jimi text zleva a zprava, naformátuje se automaticky.
Můžete také vkládat Emoji.
Pro odběr komentářů k tomuto článku jako RSS použijte tento odkaz.

(požadováno)
(jen osobní / nekomerční)
(ochrana proti spamu)

Zaškrtnutí způsobí, že budete mít předvyplněné údaje (nick, mail, ...) ve formulářích. Řešení je založeno na cookies, zaškrtnutím souhlasíte s jejich použitím. Souhlas můžete kdykoliv odvolat kliknutím zde.
Wu
2020-03-26 22:39:05
Braniž se, to je pěkné :)

Ty ilustrace jsou tam tak pěkné, že si to někdy brzo budu muset celé prolistovat - jenom kvůli nim.
bb
2020-03-25 03:20:30
Wu
2020-03-23 23:20:33
Na Tvůj komentář jsem se těšil - protože ses o Yankeem už zmiňovala :).

To je zajímavé, že jsem zažil podobné literární setkání. Bylo to sice až na gymnáziu, ale jinak stejné. Na suplovanou hodinu přišla přesně taková, upjatá, suchá, strohá a ironická učitelka, s knihou a předčítala nám z ní. A zaujala tak, že jsem si ji pak hned přečetl celou. Třináctá komnata Vladimíra Neffa.
Hm. A když tak nad tím přemýšlím, asi si ji nutně potřebuju přečíst znova :)

Ano, Alina, to jsem někde v citacích z překladů viděl.
A proklikla sis ten poslední odkaz na originál s ilustracemi?
bb
2020-03-23 03:55:35
Jééé, tak touhle knížkou jsi mi udělal radost! V angličtině bych se k ní tedy nikdy nedohrabala, ale v českém překladu jsem jí kdysi znávala velmi důvěrně.
Prní mé setkání s ní se přihodilo v osmé třídě na základce. Měli jsme naprosto úchvatnou kantorku na dějepis. Taková hrozně zvláštní ženská. Jediná, který si dokázala vydobýt respekt u bandy uřvaných puberťáků tak, že ani necekli .... Byla ve své podstatě taková velmi suchá, strohá, ironická. Dáma v letech, dlouhé černé vlnité vlasy prokvetlé šedinami, vždy v černých kalhotech a nejčastěji i černém pulovru, vrásčitá, kuřačka, s lehce nakřáplým hlasem. Ten hlas nikdy nezvyšovala. Mluvila poměrně potichu, s častými ironickými přípodovětky. Polovina třídy jí visela na rtech, a ta druhá půlka si přinejmenším netroufala ceknout. já jí byla okouzlená naprosto .....
Ehmm, promiň, já vím, že to k té knížce vůbec nepatří, ale já to toužila zasadit do kontextu....
Nu a někdy v průběhu té sedmé třídy jednou na hodinu dějepisu dorazila s touhle knihou podpaží. Polohlasem ucedila, že když nebudeme votravovat a alespoň trochu projevíme snahu být přítomni ve vyučovací hodině, můžeme druhou polovinu hodiny strávit mnohem příjemněji... A tak se stalo, že nám celé pololetí jednou týdně polovinu hodiny dějepisu četla tuhle knihu. Ani nevím vlastně, jestli nám jí dočetla. Pak nastaly prázdniny, já knížku uchvátila u mámy v práci v jejich knihovně a celé prázdniny jsem jí hltala. Pak jsem jí po létech četla znovu a říkala jsem si, že tehdy, v nějakých těch cca 13 létech mi asi dost věcí nesecvakávalo. Ale každopádně od té doby jsem milovala Twaina a četla jsem od něj kde co.
Mimochodem.... dodnes si pamatuju, že v tom věkovitém překladu, ve kterém jsemto četla já, se jméno té holčiny, která pak s nimi cestovala, překládalo jako Alina. A taky si pamatuju to nevyslovitelné zaklínadlo, které Hank pronesl, když nastávala ta fáze zatmění Slunce. Znělo: BGWDŽTJILLGKK .... Tedy, možná už jsem to s léty trochu proházela. Ale pamatovala sjem si to fakt roky :-))