Mapa literatury - renesance, humanismus, reformace, manýrismus

A. P.: Dobrá, začnu si dávat pozor.
Na to, kdy přiznat, že Wikipedii čtu :-D

Ke kronikám můžu jen bez jakýchkoliv výhrad souhlasit s tím, co jste napsal. Jsou to díla kulturní a tak je taky budu číst, a kvůli odkazům je a vlivu je znát potřebuji.
Ničeho smyšleného bych se rozhodně zbavovat nechtěl, to mě ani náznakem nenapadlo... zmiňoval jsem to proto, že "to pak z tý hlavy nedostanu" :). U těch českých kronik je to asi planá obava, ale třeba až se podívám na Geoffreye z Monmouthu... to abych k tomu četl paralelně i dějiny Anglie.

Článek pěkný - a že je konec světa jinde si zapamatuju. Musím se na Váš blog podívat podrobněji, díky za odkaz.
~

Inu, Wu, s tou wikipedií je to jak píšete. Tedy napůl jsem to myslel vážně, protože to není ideální zdroj informací (a pokud jde o české prostředí, tak bohužel nepomůže ani anglická), napůl jsem to myslel ze srandy.

Dále, pokud jde o kroniky, i když je to už tak trochu mimo rámec této diskuse, která by měla mít za cíl hlavně doplňování Vašeho kánonu literatury, tak myslím, že to je složitější. Pokud budete brát kroniky jako historické prameny, tak samozřejmě že jim nelze plně věřit, zejména ne Hájkovi, který ji napsal ne jako historiografické dílo, ale jako zábavné čtení. Nicméně i v kronikáři č. 1, tedy Kosmovi, jsou nepravdy (třeba Libuše). Nicméně je mu třeba přiznat, že on na rozdíl od Hájka netvrdí, že to je historický fakt, ale že to je známo z vyprávění starců. Jenomže ty kroniky právěmají nejen ten historiografický účel, ale i ten kulturní, který se stává součástí pozdějších literárních, výtvarných i hudebních děl. A kdybychom se rozhodli se všeho toho nepravdivého zbavit, byl by náš svět o dost chudší a šedivější - jen si vemte, co všechno by se muselo odstranit z výzdoby (nejen) Národního divadla, kolik dalších knih by nevzniklo a o kolik oper (a to mě opera vůbec nebaví) bychom byli chudší (třeba Fridrich Smetana aby se šel oběsit), kdybychom chtěli zapomenout na výmysly třeba Hájkovy nebo vyložené falsifikáty těch dvou holek, co spáchaly "Rukopisy" ... Takže, i když to nejsou historické pravdy, své místo v naší kultuře mají. (To že by se na tom neměl stavět dějepis a politika, to je věc druhá).

No a konečně - samozřejmě že družina Lva z Rožmitálu vyslaná Jiříkem z Poděbrad došla do Santiaga. A dokonce právě ještě dál - až na ten konec světa, tedy Finisterre. I když, po pravdě řečeno, zrovna to byl trochu jejich omyl, protože ve skutečnosti západní konec světa (tedy kontinentální Evropy) je kousek jinde:
http://popotope.blogspot.com/search/label/Z%20Čech%20až%20na%20konec%20světa
~

Nedokážu identifikovat, jak myslíte tu poznámku o české wikipedii :).
Vím, že česká je chudší než anglická. Vím, že wikipedie vůbec je nepopulární, třeba někteří pedagogové ji zakazují používat / citovat, ale myslím že víc než její kolektivnost jim vadí snadná dostupnost. No a ten smajlík na konci může kterýkoliv postoj ironizovat a obracet, takže jsem bezradný :)

Dobrá, asi máte pravdu, když mám Kosmu i Dalimila, a budu mít i Palackého, tak bych asi Hájka neměl vynechat. Přidám.
(Víte, obecně u těchto "kronik" mám obavu, že mi utkví něco, co je zcela z prstu vycucané, a já pak budu žít v bludu. Proto jsem s nimi opatrný.)

A ta druhá - tak to Vás asi překvapím :). Jestli dojeli až do Santiaga, spadají mi do literární linie, která sice na sebe nenavazuje, ale je spojená touhle cestou. A k ní, resp. ke čtení o ní (poutnického založení rozhodně nejsem), nějak podvědomě tíhnu.
~

Že se nestydíte, koukat na českou wikipedii :-)
Ale jinak, pokud jde o důležitost pro literaturu, tak já úplně nevím, páč nejsem žádný nějaký něco, co se v tom vyzná, ale:
1. Máte tam Kosmu a "Dalimila", no a k nim mi připadá, ten Hájek automaticky patří.
2. Jak jsem napsal, potřebné vzdělání nemám, ale řekl bych, že alespoň část z Hájkových výmyslů přešla do takového toho tradičního kánonu starých pověstí českých, ať už přímo těch Jiráskových, nebo v různých modifikacích (třeba Obrázky z českých dějin a pověstí), se kterými se dostáváme do kontaktu už od dětství. A některé z těchto pověstí mají kořeny právě u Hájka, například ta o Václavovi IV. a lazebnici Zuzaně, která je pěkně rozebrána v tomto textu (je to text, ne audio):
http://www.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/166-schuzka-ve-znameni-lednacka--141609


A jak jsem tak uvažoval nad tímhle, tak jsem si vzpomněl na ještě jednu knihu, u které si ale nejsem jistý ani já, takže taky nevím co na to řeknete (hlavně je těžké to zařazení, kvůli té naší historické anomálii způsobené husitstvím - reformace ano, humanismus spíš ne, renesance ještě ne): jde o Deník o jízdě a putování pana Lva z Rožmitálu a z Blatné z Čech až na konec světa, který napsal Václav Šašek z Bířkova. Na jednu stranu si myslím, že z literárního hlediska to asi úplně významné není, spíš jen z takového národně historického, i když zase Alojz o tom pak napsal vlastní román. Na druhou stranu, hodně lidí se pak rozhodlo cestovat ve stopách tehdejšího poselstva a také o tom napsali (třeba Zdeněk Susa: Ultreia). Ale uznávám, že to přece jen je asi z hlediska vývoje literatury spíš marginálie, byť pro mě osobně zajímavá.
~

A.P.: nevím. Je důležitý pro literaturu? Pročítám si jeho stránku na Wikipedii, kroniku posuzoval kdekdo, ale že by na ní dál stavěl se mi nezdá.

vera: Fausta přidám, to je linie, kterou bych měl určitě znát od kořenů. A když tak koukám, měl bych začít knížkou lidového čtení: https://en.wikipedia.org/wiki/Historia_von_D._Johann_Fausten_(chapbook)

Na Lope de Vegu nic moc nenavazuje, i když by se asi hodilo ho znát, toho přidám možná...

No a ti šprýmaři, ti jsou všudypřítomní - mně to prostě nepřipadá jako literární linie. Spíš psychologický princip, který se zhmotní kdekoliv a kdykoliv.
~