Velice souhlasím s názorem z ukázky, že je v našem zájmu (z)formulovat něco, co se může nazývat různě, ale obsahem toho bude strategie, co chceme dělat do budoucna. Respektive asi to nejde zformulovat najednou, ale myšlenka na nějakou takovou strategii by měla být na pozadí diskusí nad dílčími tématy. Přitom členství v EU nás nutí mít soustavně nějaký národní názor na spoustu témat. V EU je potřeba, abychom se nestříleli v jedné debatě do nohy v jiné debatě. Konzistence dílčích stanovisek může vzniknout jen tím, že bude nějaká obecnější strategie.
Osobně si myslím, že společenské debaty máme slabé, mělo by jich být víc. Prakticky si těžko dovedu představit, co mohou naši zástupci prezentovat v grémiích EU, pokud je nějaké kontroverznější téma, protože se nemohou opřít o návrhy a argumenty, co už by obstály v palbě domácí kritiky.
Dám příklad té chybějící konzistence ohledně toho, jakou chceme EU, což je klíčová otázka dneška. Je to totiž vidět hned na těch dvou aktuálně nejpopulárnějších tématech.
Na jedné straně většina veřejnosti nechce evropskou federaci ve věcech imigrace. Já taky ne.
Ale osobně nechápu, jak můžu současně chtít od EU, aby řešila dvojí kvalitu potravin. Pokud nejsem evropská federace, tak co je českému spotřebiteli a českým úřadům do složení nutely a Coke v Rakousku?
Tzn. abychom byli bráni vážně v imigraci, tak bychom třeba mj. měli přestat pyskovat s nutelou a jinými mňamkami.
Ještě k té ukázce ohledně toho, kdo bude strategii formulovat, že to byl p. Masaryk a pak p. Havel.
Osobně si myslím, že to byli oba fantastičtí pánové a inspirativní vzory pro budoucno. Ale oba byli outsideři, názorově zcela mimo většinu veřejnosti, vyjma nějakých momentů extáze davu kolem sv. Václava, kdy náměstí šlo za nimi.
Dneska vidíme, že tradice exotického národního programu proti většině moc nefunguje na delší běh. Budeme se muset naučit si vyjednávat průběžně něco méně avantgardního, zato však akceptovaného většinou.
~