Čtěte od konce stránky, nejnovější komentář je jako první.
Podívejte se také na pravidla pro komentáře.
V textu komentáře můžete použít formátovací znaky * (tučné písmo) a _ (kurziva). Uzavřete jimi text zleva a zprava, naformátuje se automaticky.
Můžete také vkládat Emoji.
Pro odběr komentářů k tomuto článku jako RSS použijte tento odkaz.
2015-01-12 23:15:20
Panebože, už jen přečtením popisu toho zážitku jsem se orosil!
Co si pořídit boxovací pytel?
~
2015-01-12 23:01:28
Mistře Wu,
já mám také nějaké tipy, ale občas to dopadne špatně. Jako třeba ve čtvrtek, když jsem si řekl, že se z té zuřivosti posunu na vyšší stupeň tím, že vší silou prásknu dveřma a třeba je konečně rozbiju. (Kopat jsem do nich už přestal, a to jednak kvůli četným dírám, jednak kvůli tomu, že jsem si pracovní obuv upravil do podoby pantofle, abych si ji nemusel furt obouvat a nazouvat, což vedlo ke změně úhlu nohy při kopu, což snadno mohlo vést ke zhmoždění hlezenních vazů). Jenomže jsem si z nich předtím nevyndal svazek klíčů (1 práce, 2. práce, 3. práce, domov) a jak jsem ty dveře přibouchl, tak se všechny ohnuly skoro do pravého úhle. A završil jsem to tím, že když jsem si při odchodu obouval boty, tak jsem si otočil nehet, až mi z pod něj vytryskla krev. Takovej den, pane Wu, neni ani na hovno, ten je píčou ke zdi.
~
2015-01-09 00:53:50
Tribun: máš pravdu, taky jsem se na firmy tímto pohledem nikdy předtím nepodíval. A dává to smysl.
André Pulgar: a sakra, to tedy musí být každodenní boj o přežití. Ale kniha obsahuje i nějaké tipy co dělat pro posun k vyššímu stupni, třeba opravdu fungují :)
~
2015-01-07 12:10:47
Fíha... firemní kmeny, kdo by to čekal... Čekat to samozřejmě mohl každý, je to logické, ale někdy člověk prostě nevidí, co má před očima, dokud mu to někdo neukáže.
~