Dělám to nerad, ale dám nepopulární kritický komentář k článku. Ukázka mě moc nepřesvědčila o tom vysokém hodnocení, co píšeš. Třeba okopávání holení milionáři je dle mého asi tak to nejpovrchnější, co lze o fotbalu říci - to bych hodnotil naopak jako impulsivní výkřik bez lámání hlavinky.
Ale tuším, že na Tvém blogu asi nebude moc dalších návštěvníků, kteří též pravidelně sledují v médiích fotbal, takže jsem tím jistě ovlivněn více:-)
Nemám to ani zdaleka zformulované, ale fotbal mi připadá docela pozoruhodná forma nic. Když jedu krajinou, stále víc mě zaráží, že úplně každá i nejmenší vesnička má jako tradiční základ společenského života kostel a fotbalové hřiště, i když obojí dneska může být nepoužívané. Často člověk o víkendu jede přes obec a je tam zrovna zápas, ať už chlapi nebo žáci. Prakticky dnes poslední forma, kdy se lidi nějak shromáždí někde.
K tomu pak ten druhý konec celé věci, to je profesionální fotbal jako jediná síla, která je schopná lidi donutit v bohatších zemích si koupit placenou TV. Padesátitisícové návštěvy na každý zápas bundesligy. Vášeň pro fotbal jako jedna z mála věcí, která spojuje dnešního běžného Evropana s běžným muslimem. Vůbec filozoficky to, že profesionální fotbal je naprosto nesmyslná neužitečná záležitost a jediným účelem je budit kolektivní emoce. Kolem toho veliký byznys, který pořád zlepšuje organizaci a vzniká z ničeho něco velice reálného pro spoustu lidí. Proč některé národy jsou schopny prožívat otevřeně a ne jen odpudivě emoce při fotbale a dovedou to jako zábavu až někam ke středním vrstvám a rodinám a proč jinde to zůstává vyhrazeno jenom lůze. Atd. Atd. Atd.
~