Alain de Botton: Náboženství pro ateisty

Nejdřív ke komunikaci na netu: jistěže jsem zažil to, čemu říkáš flow. Ale i v tomhle případě naladění je to, co si po síti posíláš, ochuzené o spoustu složek komunikace. Ty si tu chybějící složku doplníš na základě znalosti svého protějšku, v 95% případů to funguje a pak najednou problém, panická reakce, zmatek. Nedorozumění má pak dopad drastičtější. To jsi zažil? Já několikrát - je to léčba z iluzí o dokonalém porozumění přes tyhle komunikační prostředky.
(A zkušeností mám dost - poprvé jsem propadl komunikaci přes IRC někdy před patnácti lety, sem tam nějaké chaty, diskuzní fóra, komentáře, ICQ, Google Talk, celou dobu průběžně maily. Ne, není to rovnocenné.)

K "žvanění" - podívej se, jak se řeč mění. Napsal jsem, že žvanění u piva nebo v komentářích je rozdíl oproti řekněme studiu bible u křesťanů. Podstatou sdělení bylo, že je to rozdíl a že věřícímu na tom stojí svět. Pak ses soustředil na slovo žvanění s jeho znevažujícím významem, místo na "rozhovory bez boje o svět". A teď mluvíš o "Na netu je to jen tlachání a o nic vlastně nejde".
O nic vlastně nejde? Kde jsem to napsal? Pravý opak - co vypustím do virtuálna, to tam zůstane. Je mnohem stabilnější než mluvená řeč a lidská paměť...
Co je můj "falešnej sternovskej" pocit? Sterna nečtu, je to pro mě nesrozumitelná slovní ekvilibristika.

Že jsou rituály a další věci spojené s církví sračka s dovolením přeskočím.

Setkání s posvátnem, dobře, navrhuješ využít potenciálu psychedelik.

Poučení o tom, co je správné - ne, nechci nahradit církevní propagandu, zajímá mě, čím bys nahradil hodnotový žebříček, který církev věřícím dává. Každý si na to musí přijít sám? Dobře, souhlasím, nicméne nahrazuješ ho - ničím.

Pravidelnost a čištění zubů, jo, dobrý :). Jenže k tomu je třeba dlouhé praxe, aby člověk jako zenový mnich každou činnost konal vědomě.

Naladění se: Viz. první odstavec tohohle komentu.

Emocionálně působivý prostor: to je ten problém virtualizace, jo, souhlasím, že webovky nebo fórum s lidmi může být působivé. Ale zase, virtuální přítomnost není přítomnost fyzická, vzduch, teplota, akustika, nic z toho vsedě na židli před displejem, nebo vleže na gauči s tabletem nepocítíš. Je to jiné a je to o něco ochuzené.

Když to shrnu - navrhuješ nahradit jinými činnostmi, rozprostřít. Problém je, že to znamená dělat deset věcí místo jediné, a že si tu potřebu musíš uvědomovat. I to řeší náboženství za své ovečky.

Přečti si tu knihu, myslím, že by tě to mohlo zajímat.
~

Dobře no, podle mě bys to teda měl řešit, když to chceš slyšet :-)

Skutečně to jde Wu. I přes Síť. Jde o to druhýho člověka vnímat a navzájem se cejtit. A nemusí to být naživo. Alibisticky: Vím to, děje se mi to. Když se vnímáme, tak vím velmi přesně, jestli jsem někoho nadzvedl ze židle nebo ne (i doslova vím, jestli se ten člověk zvednul od počítače!). Dokud na to budeš koukat stylem "Na netu je to jen tlachání a o nic vlastně nejde", zasíráš si tím hlavu. I na netu samozřejmě o něco jde a to, co někam píšeš JE "rovnocenné" tomu, co někomu říkáš naživo, prokrista. Tohle není nějaká jiná dimenze odtržená od světa. Je to tu sice "virtuální", ale úplně jiným způsobem, než si myslíš. Prostě to, že si nezažil flow po netu je sice logický (protože seš přesvědčenej, že to nelze), ale to neznamená, že to nejde.

Jinak samozřejmě musejí chtít komunikovat a vnímat všichni zúčastnění. To platí bez ohledu na to, jestli se "žvaní" na netu nebo naživo. Pokud se zasekneš a uzavřeš, tak tě těžko někdo bude vnímat i kdyby na tebe koukal naživot celej den.

Ale předstíranej klid se podle mě úplně nejlíp odečítá z toho, co lidi píšou do internetovejch diskuzí. Protože tam mají tenhle tvůj falešnej sternovskej pocit bezpečí, kdy si myslej, že z jejich "racionálního písemnýho faktickýho projevu" nebude možný vyčíst, co si doopravdy myslí nebo cítí. Ale ono to vyčíst samozřejmě lze a kolikrát fakt ještě mnohem snadněji, než kdybych toho člověka viděl naživo.

Od tématu se odchylujeme no, asi je to potřeba.

Čím to teda "nahradit"? No vrátit se prostě k tomu, co bylo předtím. Vrátit se k tomu, co lidi dělali předtím, než je nějaký náboženství začalo nutit chodit do kostela a předstírat tam rozhovor s Bohem! Tyhle "jednotlivé činnosti", co vyjmenováváš, to jsou shity, který církve zavedly, aby měly kontrolu nad tím, jak budou lidi komunikovat s Bohem. Bůh prostě není o tom, abych chodil pravidelně každou neděli do kostela. Proč to (proboha!) něčím nahrazovat? Vždyť je to sračka.

Setkání s posvátnem. Když to řeknu debilně: Jeď na Ozoru (http://ozorafestival.eu/), sedni si nahoru ke krystalům, dej si trip a sleduj, co se bude dít. Třeba. To bude setkáním s posvátnem jedna báseň. Jestli se z toho nepozvracíš nebo nezblázníš.

Poučení o tom, co je správné: Stačí, že mě poučovali rodiče, škola a televize a já se teď musím toho jejich poučení zdlouhavě zbavovat. To se mě jako zcela vážně ptáš, čím bych nahradil církevní propagandu? To ti nestačí starej dobrej světskej postmoderní kapitalismus v čele s celým školstvím a médii, který z lidí vychovávají poslušný ovce, po kterejch se chce hlavně to, aby chodili do práce a platili daně? Co je správný, na to si musí přijít každej sám.

Pravidelnost, opakování známého: Co důkladné čištění zubů po ránu?

Naladění se: Viz. první odstavec tohohle komentu. Jde to! Ale musíš mít víru. Pokud budeš věřit, že se nelze naladit po netu, tak ti to nepůjde. Když budeš věřit, že jediný místo, kde se lze naladit je kostel, kde si sedneš bok po boku s ostatníma věřícíma, tak zkrátka nikdy žádný naladění se nezažiješ. Simple as that.

Emocionálně působivý prostor: Lze udělat třeba z vlastního blogu. Pokud věříš tomu, že lze a nebereš internet a webovky jen jako "místo k filozofickýmu žvanění". I na netu lze mít "emocionálně působivý prostor" (uf...) a dokonce i prostor k "pravidelnosti a opakování známého" a k "pravidelnému setkávání". Kokrétně pro mě je to třeba tady: http://sazkar.net/forum/

Přítomnost další souvěrců, pocítění sounáležitosti: Viz. předchozí.

Odmítám náboženství (v té formě, v jaké je obecně chápáno) něčím kompenzovat a nahrazovat, protože bych akorát vyměnil shit za shit. Chápu ty potřeby, z kterejch praktikování kravin typu zpívání písniček v kostele vychází. Ale člověk nemusí chodit do kostela, aby "uspokojil potřebu sounáležitosti, sdílení, a společnýho naladění se na jednu vlnu". Lze to dělat i bez podpory černoprdelníků. Nebo spíš je to nutný dělat bez jejich podpory, protože když je u toho církev, výsledkem je paskvil, zmutovaná pokřivená forma "sezení u ohně".
~

Hehe, ne, není to můj problém, je to moje věc. Problém je něco, co je třeba řešit. Rozdělení je v mé hlavě, ale nezrodilo se jen tak z ničeho, je to abstrakce jistých společných rysů.

Komunikace na netu není a nemůže být rovnocenná komunikaci naživo. U netu nevíš nic, nevidíš výrazy, neslyšíš intonaci, nemáš nic z neverbálního vyjadřování. Netušíš, jestli jsi mě nadzvedl ze židle, nebo jestli se ti směju. Nevíš jak jsem se tvářil. Z odpovědi nepoznáš, jestli odpovídám v klidu nebo klid předstírám.

Ale připadá mi, že se v té diskuzi přesmykáváme od tématu k tématu, od jm ke komunikaci, pak k rozhovorům přes síť, k tvorbě vlastního náboženství. Zpátky k tomu co napsal jm - máš představu, co by mělo ideálně nahradit jednotlivé činnosti, které vesměs náboženství mívá?
Co třeba pravidelné chození na kázání do kostela. Zkusím to lehce popsat, a navrhni čím bys to kompenzoval (nebo pokud myslíš, že to řekněme "vyrovnaný" člověk nepotřebuje, tak jak vyrovnanosti dosáhneš). Takže - setkání s posvátnem. Poučení o tom, co je správné. Pravidelnost, opakování známého. Naladění se. Emocionálně působivý prostor. Přítomnost dalších souvěrců, procítění sounáležitosti.
~

Jasně, že to obvykle JE rozdíl. Ale NEMUSÍ to být rozdíl. Osobně jsem zažil hodně zajímavý konverzační flow i skrz chat na netu a rozhovor skrz síť byl lepší, než spousta jinejch rozhovorů, co jsem kdy vedl třeba i naživo. Byť s tím člověkem jsem se znal i naživo.

Pokud k diskuzi na blogu přistupuješ jako ke "žvanění" je to tvůj problém. Pokud k diskuzi u piva v hospodě přistupuješ jako je žvanění, je to tvůj problém. Stejně to platí pro jakoukoliv jinou formu komunikace, kterou provozuješ. Když si povídáš se svým synem o tom, jak funguje svět, taky k tomu přistupuješ jako ke žvanění? Když si tu povídáš se mnou, je to žvanění? Proč? Proč jedno je žvanění a proč to druhý ne? To rozdělení je pouze v tvojí hlavě, to sis tam dal sám a sám sebe tím omezuješ.

Křesťan s tím buduje celý svůj svět... to je právě špatně, pokud tohle dělá. Já taky nebudu celej svůj svět na psychoanalýze. Místo toho se snažím "vytvořit si vlastní náboženství" (citát by Timothy Leary - což je reálná postava, podle který byl mimochodem vytvořen Wiggs Dannyboy). Přestože mám na svým blogu nadepsáno Psychoanalýza, absolutně to neznamená, že se držím toho, co někde napsal Freud nebo Lacan. Naopak se sám snažím definovat, co to má být ta psychoanalýza. A pro úplnost: Není to samozřejmě o tom vytvořit si vlastní církev a vlastní followery, ale o tom "vytvořit si pokud možno vlastní pohled na svět".

Církev jsou taky lidi. Náboženství se taky nějak snaží pracovat se světem. Není to přece odtržený od reality. Nebo by alespoň nemělo být. A pokud je a pokud je tohle co běžný věřící a jm hledá (únik před realitou do vlastního vykonstruovanýho světa), tak to je prostě špatně a je to průser, kterej se člověku vrátí.
~

To bych měl, ale nejspíš ne kvůli tomu, proč mě tam posíláš.

Asi bychom i v sekulárním životě našli alespoň do jisté míry všechny věci a činnosti, které se staly výsadou církví - ale je v nich rozdíl, minimálně kvantitativní.

Hele, filozofické žvanění u piva nebo v komentářích na blogu je rozdíl proti řekněme společnému studiu bible u křesťanů. Je to rozdíl v tom, že křesťan si tím buduje celý svůj svět.
Jít na filozofickou přednášku o etice nebo jít na kázání do kostela je zase rozdíl, protože v kostele k věřícímu promlouvá (jeho) Pravda.

A tak dál. Proto to nepovažuju za totéž.
A proto si také myslím, že Bottonovy sekulární návrhy neobstojí.
A pan jm to, co pociťuje jako nedostatek, bude zaplňovat velmi obtížně.
~

Wu ty by sis měl jít po dlouhej době zase jednou sednout do lesa k ohni... To se jako "sekulární lidi" neobjímaj, nesdílejí mezi sebou věci, nemají se rádi, etc.?

A ty jo, co jinýho je proboha tenhle blog, než místo, kde lidi sdílejí myšlenky?! Ty se tu přece snažíš i přesně o tohle, vytvořit tu prostor pro nějakou komunikaci! Vždyť o tom je ve výsledku úplně celej tenhle blog (a pár milionů dalších blogů). To, že tu hodnotíš knížky a kdesi cosi je jedna stránka věci, ale druhá je právě třeba tahle diskuze a spousty jinejch diskuzí pod tvejma článkama. Vždyť i tohle je "fylizofický kroužek" omg! Nechápu, že si to dávno neuvědomuješ, co tady vytváříš. Tohle je totiž stokrát lepší, než jakejkoliv umělej spolek věřících.

No vědět to nemůžu no. Jen to na mě tak působí už z toho jeho prvotního... "vstupu". A fakt nečekám, že sem teď jm vstoupí a odkývá mi, co jsem tu napsal.
~

Jo, dobře, chápu jak to myslíš. Ale nesouhlasím; tyhle věci kolem náboženství je těžké v sekulárním životě najít. Ony potřebují jednotící myšlenku, a když to není víra, co to bude? Filozofický kroužek? Spolek zahrádkářů? To je všechno slabé. Jediná věc podobného dopadu, co mě napadá, by mohla být takzvaná "mužská skupina". Rituály, vzájemnost, rozjímání nad myšlenkami, pomoc.

Nemyslím si, že by pan jm chtěl obcházet mezilidské vztahy a práci na nich, ale jak to je ve skutečnosti se bez jeho vstupu nedozvíme - já to vědět nemůžu a ty také ne.


~

Vyprovokovat/nevyprovokovat, myslím to tak, jak to říkám (nepíšu to naschvál víc provokativně, abych si na bložínek přizval rozzlobený dav).

Jasný, já chápu potřebu sdílení s ostatními, chápu proč chce jm chodit do kostela a plácat se tam s lidma po zádech, poslouchat hezký písničky, zpívat s nima a sedět potmě při svíčkách. Jo, je to hezký. Ale dá se to přece dělat i jinak, ne? Pro mě je taky jednou z nejdůležitějších věcí možnost (a řekněme potřeba) sdílet věci s ostatníma lidma. Ale kvůli tomu fakt nemusím hrát hru na věřícího.

A srab je jm proto, že on ví moc dobře, jak je pro něho těžký něco sdílet s lidma v normálním životě. Takže si myslí, že obejde tu práci na mezilidskejch vztazích, obejde nutnost vypořádat se s tím, jak lidí lžou a předstírají, obejde to postupný propracovávání se k nějaký reálný komunikaci. On prostě předpokládá, že se stane věřícím a všechno tohle dostane zadarmo, hned a bez jakýkoliv práce. Proto se mi to nelíbí... Sednout si na zadek do kostela a myslet si, že za mnou všechno hezký přijde samo, to je neuvěřitelnej alibismus.




~

Wiggs: stejně jako literární předloha se snažíš lidi vyprovokovat, ale abys to taky jako on nepřehnal a do nadace Psychoanalýza naposled ti nevtrhl rozzuřený dav :).

I kdybych přistoupil na to, že činnosti, které jm postrádá, chce proto, aby měl snadnější a lehčí život, neznamená to, že je srab.

A co podle tebe dělá ne-srab?
Má nesnadný a těžký život? (kvůli tomu, že ignoruje potřebu sdílení s ostatními? pak je sice ne-srab, ale také ne-důvtipný)
Nebo se i přes nevíru v boha stane tzv. věřícím? (pak je to křivý prospěchář)
Nebo něco jiného? (Co?)
~

Wu: Průměrný věřící (oprava: průměrný institucionalizovaný věřící) je idiot, který ví o Bohu asi tolik, jako já vím o baletu.

Však vím přesně, co jm píše. Jm chce, aby ho plácali po zádech kamarádi ve spolku popíračů ovoce, aby si mohl osamotě "meditovat" a "mluvit s bohem", a aby ho měl někdo rád. Chce si hrát na věřícího, aby měl snadnější a lehčí život. Je to normální srab.
~

Kojot: nenabízí, nenabízí téměř žádné, snižuje dopad i těch nejzákladnějších jako je den a noc nebo roční období.
Svátky a slavnosti navenek nikdo nepotřebuje, ale on si spíš málokdo jejich potřebu uvědomí. A když uvědomí, nemá jaksi prostředky, co s tím. Jistě, stanovit a slavit si je sám - ale takové jsou slabší, protože nejsou ... sdílené?

Mordemy: jsou překážkou pro mystika, toho svazují, ale co ten zbytek věřících?

jm: ano, to je přesně to, o čem Botton píše (určitě si knihu přečti).
V čem cítíš největší překážku vytváření si takového režimu po svém?
Že by to tak nějak nebylo to pravé?
Nebo spíš že chybí jednotící princip, v který bys (opravdu) věřil?

Wiggs: ale no tak, přečti si znovu, co jm píše. Míříš mimo; Bůh je samozřejmě základ, pro toho, kdo v něj uvěří. Rituály, sdílení a chvíle usebrání jsou pak podpůrné prostředky. Jenže panu jm nechybí Bůh, jemu chybí ty činnosti, které bez náboženství neexistují, ale které jako nevěřící získat nemůže. A uvěřit také nemůže.
~

Jm: To poslední, o co tady jde, je nějaká knížka nebo skupina lidí, co chodí zpívat do kostela písničky (církev).

Bůh není děda na obláčku, Bůh je princip, Bůh je význam, který má něco symbolizovat. Bible není pravdivý příbhě o tom, kterak kdesi žil chlap a ženská a ženská sežrala jablko a tak museli utéct na Zemi a jejich děti jsme my. To je jako bys tvrdil, že kdysi kdesi opravdu žil Bilbo Pytlík, co našel Prsten, a jeho vnuk Frodo ho pak šel vhodit do Hory Osudu. Bible i Pán Prstenů, obojí je to příběh. Ale to neznamená, že v tom příběhu není obsažená nějaká informace, nějaké hodně důležité sdělení, z kterého se dá vyvodit něco podstatnýho pro vlastní život.

O tomhle je ten Bůh a o tomhle "by mělo" být i náboženství (ať už jakékoliv). To, že to lidi posrali a nalepili na to všechny ty církevní hovadiny jako je chození do kostela nebo zapalování svíček na Vánoce, to už je věc druhá. Zavrhovat to jako celek je nesmysl. Zavrhovat to s odkazem na to, že ty příběhy se přece nestaly a určitě to není pravda je stejná stupidita jako zavrhovat příběh o Frodovi proto, že Sauron přece určitě neexistoval a magické prsteny taky ne.

Jestli je Bible od Boha nebo ne, to je naprosto nepodstatný. Co je podstatný jsou informace v Bibli, který je však potřeba umět číst jinak, než doslova.

Pokud se chceš zabývat Bohem jen proto, abys mohl sedět doma a modlit se nebo se plácat po ramenech s ostatníma věřícíma v nějaký jakože komunitě, tak se na to radši hned zase vyser, protože takovejhle přístup bude k ničemu tobě i tvejm dětem.
~

Přese všechno, je to p. de Botton, a tak mi to leží v hlavě a ještě přidám jeden koment, tentokrát zkusím méně k osobě a více k věci.

Jak to píšeš, tak já jsem živoucí důkaz, že někdo by o jeho koncept měl zájem. Léty sílí ve mě zjištění, že by mi několik prvků náboženství velice vyhovovalo, dokonce mi chybí. Jenže jak jsem v tom nevyrostl, tak prostě nemůžu uvěřit těm často dosti podivným biblickým zázrakům, ani samotnému základu, že nějaká kniha je od boha.

S takovým přístupem by bylo směšné se snažit vstoupit do církve. Přitom bych se třeba velice rád doma sám modlil, poslouchal pravidelně s místní komunitou kázání o vznešených věcech, byl členem dobročinné instituce a byl bych rád, aby to bylo i součástí výchovy mých dětí. Jestli jsem to dobře pochopil, tak tímto směrem jdou i y návrhy p. de Bottona.
~

"Institucionalizované náboženství je největší překážkou na cestě k Bohu."
~

Jinak jsem samozřejmě také rád, že FT je ateista a ne třeba radikální islamista, což ale neznamená, že není fanatik, který má kolem sebe skvadru věrných. Viz třeba Medialův komentář pod tímto článkem (s článkem samotným naprosto souhlasím): http://massive-error.blogspot.cz/2012/07/my-brothers-keeper.html

~

Wu: No jo, na to má samozřejmě i vliv života ve městě, a vlastně dnes už i na venkově. Naopak spoustu příležitostí nabízí tradiční zemědělství. Uprostřed města si však třeba na dožínky nevzpomeneš a proč je taky ve městě slavit? A město prostě nenabízí tolik přirozených cyklů jako venkov a zemědělství.
~

Kojot: jo, "racionální náboženství" je zrovna takové popření přívlastkem, náboženství nemůže být racionální, protože pak přestane být náboženstvím.
U Filipa Tvrdého mě fascinuje jeho nekompromisnost a ostrost ve vyjadřování - takhle psát jen tak někdo neumí (nebo se neodváží). Dogmatičnost je věc druhá, ale musel-li bych si vybrat, raději dogmatického (hunamistického a racionalistického) ateistu, než kteréhokoliv jiného dogmatika.

Fialka: já nevím, mně trochu chybí společenské rituály, během roku. Nějaké slavnosti nebo tak. Velikonoce jsou mrtvé, Vánoce se vyprazdňují... a nové svátky, pokud se nějaké vůbec najdou, jsou slabé. Ale dlouho jsem si to neuvědomoval.
~

Takže ono je důležité míti Filipa! :-)

Ne, Wu, mně nic z tzv. náboženství nechybí a jednorožec je jen taková krycí zástěrka. Jenže prakticky každý v něco věří - a když to potřebuje a je to snesitelné, tak co.
~

Jinak všem doporučuji ten článek Filipa Tvrdého - je úžasné číst filipiku pravedlivě rozhněvaného inkvizitora kritizujícího ideologické odchýlení se de Bottona od jediné pravé víry scientisticko-ateistické. Myslím, že za jiných okolností by z něj byl opravdu drsný inkvizitor, ideolog ortodoxního marxleninismu za bolševiků, či třeba nějaký radikální imám. Vlastně je dobře, že žije teď a tady a je ateista! ;-)
~

Problém je v tom, že když se pokusíš udělat "racionální náboženství" a odstřihneš od něj prakticky všechno nadpřirozené, podivné, nelogické a ambivalentní, získáš cosi současně hezkého, ale pro většinu lidí nepřitažlivého. Ukázkovým příkladem jsou čeští unitáři (už jich podle posledního sčítání zbývá jen 155). Prostě jakmile odebereš mysterium tremendum, přijdeš o většinu věřících, když zredukuješ i mysterium fascinans, přijdeš o ten zbytek, a zůstane ti pár osvícensky laděných idealistů. Opravdu nevěřím, že by mohlo smysluplně fungovat náboženství bez mystéria.
~

Problém je v tom, že když se pokusíš udělat "racionální náboženství" a odstřihneš od něj prakticky všechno nadpřirozené, podivné, nelogické a ambivalentní, získáš cosi současně hezkého, ale pro většinu lidí nepřitažlivého. Ukázkovým příkladem jsou čeští unitáři (už jich podle posledního sčítání zbývá jen 155). Prostě jakmile odebereš mysterium tremendum, přijdeš o většinu věřících, když zredukuješ i mysterium fascinans, přijdeš o ten zbytek, a zůstane ti pár osvícensky laděných idealistů. Opravdu nevěřím, že by mohlo smysluplně fungovat náboženství bez mystéria.
~

Jago: já taky nevím, ale za přečtení kniha stojí, to zase jo. Upozorní na dost věcí, které byly v křesťanském světě zajištěné, a které dnes (možná) chybějí.

jm: také jsem to někde zahlédl, že je povrchní, ale nesouhlasím s tím. I jeho kniha o cestování, jakkoliv nejslabší, jde k věci. Při svém posledním výjezdu jsem si právě na něj a jím popisovaný stav "na cestě" vzpomněl. Přesně odpovídal mým pocitům.

Henry Psanec: jestli se k téhle knize dostaneš, určitě ji zkus, podobných myšlenek je plná. Citát Tonyho Harrisona je hodně zajímavý, sdílení intenzivních prožitků s ostatními je něco, co se vytrácí čím dál víc.

fialka: :) a nechybí občas něco z toho?
~

Uf, není nad tolerantní víru v růžového neviditelného jednorožce. Žádné chrámy, oběti, rituály, žádný zákaz zobrazování :-)
~

Mne tedy zaujalo to o těch muzeích, to je pro mě nejen podnětná, ale i hodně nová myšlenka (jakkoliv je to vlastně docela logické). Musím ovšem říct, že expozice v Anthroposu na mne zapůsobila nesmírně: je ale pravda, že ta je monotematická.

Protože popršává, uklízím si a hrabu se v knížkách, tak si na Tebe u některých vzpomenu (Umírat v nitru), pročež sem vypisuji něco, co je možná k tématu, a určitě zajímavé obecně:

"Tony Harrison při pražském pobytu na podzim 1986 poskytl interview časopisu Mladý svět. Formuloval v něm svou nádherně osobní verzi obecné lidské potřeby sdílet pocity a zážitky. Moderní člověk je podle něj samotář schoulený doma potmě před televizorem, v němž sleduje všechny hrůzy světa, a neumí se z nich vnitřně očistit, protože se cítí sám. Naproti tomu antický člověk v řeckém divadle pod širokým nebem a na plném světle středomořskeho slunce sdílel tragédii se všemi spoluobčany, dovedl ji zařadit do řádu lidského chápaní a dokázal dál smysluplně žít."

Za pozornost (dá se najít i na YouTube) stojí mj. Harrisonova báseň "V" (http://en.wikipedia.org/wiki/V_%28poem%29).
~

Ukázky jsou pěkné. Získal jsem velkou důvěru k práci p. de Bottona po přečtení Architektury štěstí.

Ale od té doby slyším prakticky už jenom názory na něj, že je příliš povrchní. Zachytil jsem na říšském státním rozhlasu letos recenzi nějaké jeho nové knihy o práci a tam už k němu přistupujou od počátku, že je to jen známý žvanil. Nejsem až takový germanista, co znamená ten nadpis Dampfplauderei, ale řekl bych, že to není daleko od "valí pindy pod tlakem"....

http://jdem.cz/vs2j2


~

Tak nevím. Knihu jsem nečetl, ale přečetl jsem si všechny tři recenze a nakonec jsem si vzpomněl na V+W Nebe na zemi: Buddhisti, křesťani, židi, mohamedáni dělí se o nebe...
~