Wu, máš zde logickou (ale nejsem si jist, zda historickou) chybu. Nebo možná komentátor v té knize (bohužel ji ještě nemám, já ostuda):
---
„Ideální Člověk je důstojný, ale nikoliv pyšný. Malý Člověk je pyšný, ale nikoliv důstojný.“ (XIII-26, str. 109)
Poslední citát mimochodem ukazuje formu, typickou pro čínské knihy moudrosti - zdvojení výroku a negace. Říká se tak dvakrát totéž, ale má to své kouzlo.
To není z hlediska logiky pravda, neříká se zde dvakrát totéž.
První část výroku sděluje, že Ideální člověk je důstojný a(le) ne-pyšný. Negací toho výroku je, že Ne-ideální Člověk je ne-důstojný nebo (v nevylučovacím smyslu) pyšný, tj. že člověk, který není Ideální, může být: nedůstojný a pyšný, nedůstojný a ne-pyšný, důstojný a pyšný. Druhý výrok upřesňuje, který z těchto ne-ideálních lidí je "Malý Člověk" a definuje jej pomocí první možnosti.
---
Ale je možné, že staří Číňané rozuměli negaci tak, že nepřipouštěli jinou možnost negace než tu, která je uvedena v citaci. Nepíše se v té knížce na toto téma něco víc?
~