Retardace komunikace

kryska: to je tím humbukem kolem Facebooku. Teď prostě letí, je to masová záležitost (a masovost samozřejmě spoustu lidí odpuzuje už z principu). Já jsem si pročetl nějaké články, podiskutoval s kolegou, abych našel, co mi to přinese - a nebylo tam nic. Jenže drobnosti pomalu přibývají.
~

bb: wow, anonymita pro ostatní za ztrátu anonymity pro provozovatele, to je ovšem velmi sofistikované!

Tribun: ne, znamená to pouze nebýt normální [úsměv]
~

Nehledě k tomu, že ne každý má mobilní telefon. Nemít mobil znamená být méně člověkem? Nebo méně moderním e-člověkem (i-člověkem, v-člověkem)?
~

Kojot: Zaplaťpánbůh (pardon, zaplaťsatan), byla by to věčná škoda.
Upozorňování na články? To je užitečné, s pár lidmi to dělám přes Google Reader.

~

Twitter jsem nepochopil. Vyzkoušel jsem a nechal být. Nerozumím, k čemu by mi to mohlo být dobré. Facebook je o něco lepší. Umožňuje předávat ostatním krátká, ale smysluplná sdělení, baví mě vzájemné upozorňování na články v médiích etc. Také mi vyhovuje možnost chatu. Nicméně je to takové efemérní tlachání, blogu se rozhodně vzdávat nehodlám ;)
~

Im.Becy.L: už se na ten Váš článek těším! Přibylo konzumních čtenářů, objevil se i konzumně retardovaný obsah. Dává to smysl (někde jsem četl, že podobný trend postihl literaturu s rozvojem knihtisku - když si knihy mohli dovolit i obyčejní lidé, objevila se i konzumní literatura. Čili není to ani tak retardace, jako spíše rozšíření o dosud neznámý druh obsahu.

Tribun: jo, o tom není pochyb. Nebo jiná věc - když člověk používá nějaký produkt od google, do kterého je pořád přihlášený, nepochybně jsou všechna jeho hledání evidována k jeho identifikátoru. Vedle toho je nějaký přehled o nákupech nebo příslušnost do sociální sítě banalita...
~

bb: uvidím, jak na mě ten Faceboom zapůsobí. Ale někde jsem četl, že registraci pod skutečným jménem mají v podmínkách, takže pokud tam jsi pod přezdívkou, můžou Ti účet zrušit, či co.

~

kryska: já jsem to moc zjednodušil, jsou za tím spíš zkušenosti s tím, jak naivně lidi k tomuhle přistupují, jak se spoléhají na anonymitu a pak se diví. To občanské jméno jsem tam přidal jako věc, která jim bude připomínat, jestli skutečně na sebe chtějí vykecat to či ono. Nick svádí k představě, že se za ním dá schovat - ale nedá.
Identita - no já jsem taky Wu; není tady nic, co by nepramenilo z mé osobnosti. Ale není tady všechno z mé osobnosti - je to jen část, u níž mi nevadí její zveřejnění.
ad ZOO: Tribunovo přirovnání je radikální, protože on radikál je [úsměv], ale něco na tom je. Fotkami se prozradí a vystaví strašně moc...

~

RE: Tribun
Máte pravdu. Důležité a děsivé je to slovo dobrovolné. Bohužel to poukazuje na to, že lidé neumí tento nástroj využívat ve svůj prospěch bez toho, aby podléhali jeho slabinám.

Ale zkuste se na to podívat i obráceně. Pokud jde pomocí těchto technologií sestavit váš profil, lze toho přeci i využít k maskování. Falešná identita se pak vytvoří také podstatě velmi jednoduše. Pedofil se tak může během chvilky maskovat jako lékař, učitel nebo dokonce známí vašich známých. Tak tohle je ještě děsivější. Ale to už se hodně vzdalujeme od článku. Omluva autorovi.

~

Neodpustím si ještě jednu poznámku ke všem těm Facebookům, Fakebookům a Fuckbookům, nebo jak se tomu všemu nadává: Všechno je to velký, zásadní a dobrovolný (sic!) průlom do soukromí. Z kontaktů a aktivity na podobných server lze sestavit velmi podrobný profil člověka, důvěrnější, než nějaké svodky StB. Vezměte si, co vše lze zjistit jen sledováním nákupů v supermarketu, a teď k tomu přidejte znalost o vazbách na další lidi, rodinných poměrech a další důvěrnostech. Brrr...
~

Zvláštní. Zrovna nedávno jsem si začal připravovat text na hodně podobné téma. Celkem mně zaujalo, z jakého pohledu jste k tomu přistoupil. Nicméně si myslím, že je nevhodné takto kombinovat vliv technologie na kvalitu obsahu a přitom opomenout ty nejdůležitější prvky v procesu vytváření obsahu komunikace/internetu. A to je "tvůrce" a "čtenář". Tam je třeba hledat počátek problému.

Jak se stal internet masovou záležitostí, přineslo to sebou bohužel i mnoho rysů konzumní společnosti. A tak hlavní proud čtenářů nechce číst články na pět stránek ani se zabývat rozvleklými filozofickými tématy. Stačí informace na 140 znaků, která je pobaví, inspiruje nebo vyděsí. Konzumní tvůrci se tomuto trendu nebrání a produkují to, co po nich jejich čtenáři vyžadují. A tak máme na světě z mého pohledu konzumně-retardovaný obsah. Navíc tenhle obsah rychle roste a najít v tomto obřím množství obsahově kvalitní články začíná být problematické.

Samozřejmě otázkou zůstává, zda se dosavadní "plnohodnotní tvůrci" přizpůsobí (stanou se z nich "konzumní tvůrci") nebo zůstanou věrni svým tématům, svému obsahu i svému způsobu podání.
~

Evča: děkuji, mám s tím bohaté zkušenosti (má paličatost nezná mezí [mrk])

Tribun: buď oddělené, nebo naopak zcela shodné včetně občanského jména. Nic mezi, to vede akorát k nepříjemným překvapením, smazáním blogů a podobně.
Facebook - mám stejný přístup, akorát se bohužel začínají hromadit drobné důvody pro a nakonec k registraci budu donucený.

bb: a hele, létavice přiletěla! [široký úsměv]
Ten první odkaz nebude náhoda. Google dokonce na tu otázku odpovídá, zkus do něj zadat "the answer to life, the universe and everything".
~

"Wu je taťka a stejně jako Ty, nechápu, jak to dělá, že o tom dokáže nepsat"

Já zase necháput, jak o tom někdo dokáže psát. To je přece samozřejmé, že chráním svoji rodinu, nejsou to žádná zvířátka, abych je vystavoval v internetové ZOO a nejsem žádný exhibicionista. Netová a reálná existence by podle mne měly zůstat oddělené, jinak hrozí zmatek a trable.

Ad Facebook: už jsem tam také a... a nic. Nic mi to neříká, k ničemu mi to není, neumím to používat, nebaví mne to, nemotivuje mne to - tak se do toho přece nebudu nutit jenom proto, abych nevybočoval.
~

Wu: "Ale blogu se nevzdám!" Držím ti palce, v tom nevzdávání se sám sebe! /pohodový smích/
~

Kryska: nepsat o tom pochopitelně není jednoduché, ale jak už jsem psal jm, jde o soukromí.
Úplně jiné médium... na tom něco bude. No, dřív nebo později mi stejně nic jiného než se zkusmo na Fakebook zaregistrovat, takže uvidím sám.

VojtaR: dřív mohli vykládat leda v hospodě, dnes můžou oslovit internet. A ten se jim odvděčí tím, že to nikdo nečte [úsměv]. Asi jo; jak už tady zaznělo, kdo potřebuje a umí psát delší texty, tomu stejně twitter vyhovovat nebude.
~

Tribun: právě, ta nucená stručnost mě odrazuje natolik, že to ani nezkusím. Nevidím pro sebe žádný přínos.

mv: to mě oprvdu rozesmálo, vystihl jsi to přesně. Zrovna včera jsem nad článkem o dojíždění do práce kroutil hlavou.

jm: já mám u podcastů hlavní problém v tom, že je mi líto věnovat čas poslouchání, když čtení je několikrát rychlejší - a při chůzi mám radši hudbu, na kterou se nemusím tolik soustředit (chci taky vnímat cestu).
Ad rodina - snažím se striktně blog oddělovat od soukromí, takže to, o čem píšu, prošlo pečlivou cenzurou. Internet je zrádný a soukromé věci na něj prostě nepatří... asi profesionální deformace [úsměv]. Samozřejmě by se články o rodinných zážitcích psaly samy.
Ironické moudré poznámky... jo, to asi jo. Ostatně twitter se dá sledovat i přes RSS - nechceš se podělit o odkazy na ony osoby?
~

Evča: já taky ne, ale tlak se zvyšuje. Tuhle se nemůžu bez registrace podívat na kamarádovo fotky, tamhle mi unikají krátké texty oblíbeného bloggera. Dřív nebo později budu muset stejně podlehnout. Ale blogu se nevzdám!
Koukám, že stejné téma visi ve vzduchu, nezávisle se podobná zmínka objevila i u Sharkana http://www.sharkan.net/2122-zahadne-zmiznutia-dievcat a s Binárním jsme o tom taky diskutovali http://binarniladin.bloguje.cz/818881-o-mensim-uteku.php (ale to už jsem měl tenhle článek napsaný).
~

Koukám, že v tom předchozím článku jsem psal v komentáři, že podcasty neposlouchám. Ale to muselo být těsně před tím, než jsem začal, protože už takový dva roky pář podcastů poslouchám. Tenhle formát mám rád, vlastně jako bych poslouchal rádio cestou do práce, a nemusím kvůli tomu jezdit autem. Ale dlouhé podcasty nevydržím. Poslouchám dlouhodobě 4 pořady: Toulky českou minulostí z ČRo, potom 3 německý (5 minut každý den fotbalové zprávy, 10 minut každý den přehled světového tisku a jeden můj oblíbený diskusní pořad, co je v neděli v tv).

Ten twitter je skutečně sporný, ale osobně ho mám rád. Jelikož mám rodinný blog a sleduju tlupu rodinných blogů, tak si vzájemně ty blogové výkřiky o potomstvu doplňujeme ještě cvrlikáním, tam to naprosto stačí. (Mimochodem, až dle bazaru jsem si dovodil, že Mr. Wu je též táta od rodiny - to teda klobouk z hlavy dolů, že dovedeš o tom nepsat!:-)

Ještě k tomu twitteru: je pár lidí, kteří dovedou s tím žánrem 140 znaků moc pěkné věci. Sleduju dva nebo tři cizí lidi z tohoto důvodu. Takový dar má opravdu málokdo. Ale když ho má, tak ten twittovací formát krásně sedí na určitý druh vyšinutých ironických moudrých poznámek. Avšak jak je psáno, mnoho povolaných, ale těch vyvolených hodně málo.
~

Jednoduché mluvení = jednoduché myšlení, jednoduché myšlení = snadná ovladatelnost. Problém je i v tom, že řada lidí prostě nemá co říct, ale cítí povinnost mluvit, protože mluví přece všichni a kdo nemluví, jako by nebyl. Osobně tento trend nazývám banalizace a infantilizace, protože se týká i obsahu, nejenom formy.

P.S. Já sám jsem Twitter opustil, protože jsem se nějak nedokázal smířit s tím, že by mně měl někdo diktovat, jak dlouhé smí být moje sdělení. Pokud píši krátce na blogu, tak jen proto, že se to chci naučit, protože mám pocit, že mám tendece k zbytečné rozvláčnosti.
~

Já nepropadla a nevidím důvod propadnout tomuto modernímu fenoménu. Profil sice na Fejcbůčku mám, ale chodím tam minimálně. :)
~