Čtěte od konce stránky, nejnovější komentář je jako první.
Podívejte se také na pravidla pro komentáře.
V textu komentáře můžete použít formátovací znaky * (tučné písmo) a _ (kurziva). Uzavřete jimi text zleva a zprava, naformátuje se automaticky.
Můžete také vkládat Emoji.
Pro odběr komentářů k tomuto článku jako RSS použijte tento odkaz.
2009-09-23 22:46:57
Čas dělá taky spoustu potíží ve fyzice. Spousta rovnic funguje i s časem pozpátku, zatímco realita jde jenom jedním směrem. Mám celou knihu, která zkoumá, jestli je čas jednosměrka, nebo ne (Šíp času). Bohužel si nepamatuju závěr, ale myslím, že samovolný nárůst entropie a směr času spolu souvisejí.
Ať je to jak chce, subjektivní vnímání času má pro člověka větší důležitost než jeho objektivní plynutí. No. Objektivní. Teorie relativity taky čas zkracuje a natahuje kdy se jí to zrovna hodí...
~
2009-09-23 22:04:42
Já si taky myslím, že čas-sled jako takový je opravdu věc přírody, ale hodiny jsou vynález lidí, abychom se měli jak a podle čeho orientovat. Nebýt toho, tak čas je opravdu pouze v nás, takhle si aspoň vysvětluju o čem píše Hele, krásné chvilky ulítnou a blbé se vlečou. U manuální práce jde myslet na něco hezkého nebo úplně vypnout a taky to uběhne. U zátěže "na hlavu" nezbývá, než se soustředit na každý okamžik. Taky se snažím..:-)
Otázka je ještě....... pokud se vše odehrává jen v mé hlavě.......no, nazdar:-D
~
2009-09-08 11:46:13
Wu, díky za názor - tvoje jasné ne je tak osvobozující!! :)
~
2009-09-07 23:23:03
Hele: kdyby tohle člověk vnímal v každé chvíli, byl by osvícený. Což není tak úplně bežné... takže ne, neměl [úsměv].
boris: když tak nad tím přemýšlím, dalo by se to použít jako klíčová otázka pro duchovní teoretiky, kteří občas používají slovo "bezčasí". Jak tam jako vypadá pohyb nebo kauzální událost.
~
2009-09-07 08:40:51
woody allen:
Čas je vynález přírody, který zabraňuje tomu, aby se všechno událo naráz.
~
2009-09-07 01:37:06
relativita času v praxi:) - když dělám co mně baví a dělá mi to radost(např.kreslení), čas samozřejmě? utíká, ale nevnímám ho..asi že přitom dokáže člověk být úplně samozřejmě naplno v přítomnosti..?
A když druhý den vzpomenu na ten proces malování, připadá mi, že jsem si prodloužila život - ten předchozí den, že to byl dobře využitý čas, má jinou kvalitu i relativní délku,cítím ho delší, než čas strávený čímkoliv méněnaplňujícím..a přesto se nepoučím, a dál se věnuji jiným "důležitým" činnostem, a to radostné odkládám, s tím, že není čas..je to paradox..jenže neměl by člověk tenhle stav,( tuhle radost, nebo jak to nazvat,není to přesné,) vnímat v každé chvíli, ať dělá co dělá..? Mně se to nedaří - a žádné úsilí nepomáhá
~