Jj, Nietzsche, to je fenomém .) První nácek, poslední Řek, pod Spinozovi druhý postmodernista, v podstatě si v něj každý najde, co je jeho, je to taková encyklopedie myšlení. Ale čím jsem starší, tím ho starého N. raději, tak nějak literárně, jako Kundera: jeho obdivuhodnou kritičnost srovnatelnou snad jedině s Marxem, vášeň jít až na dřeň, byť by to mělo znamenat souboj s největšími metafyzikami doby. Co je ale - s ohledem na dobu, v níž žil - skutečně jedinečné, tak N.-ův důraz na autentičnost smyslů, význam, který jim přikládal a odpor proti všemu, co se snaží potlačit organickou či kulturní a sociální přirozenost člověka, zároveň však přenesení smyslu života na život samý a ne na posmrtné světy, víru v Boha, v techniku anebo jiné metafyziky - právě zde se zapřahuje do tandemu se Spinozou a (post)moderním myšlením. Ne nadarmo všechny tyto programy "byly nuceny ztroskotat".
Nutno říci, že nacismus (nikoliv fašismus) byl vystavěn kolem nejbanálnější N.-ho formulí. Protože stejně tak jím byla fascinována celá generace klasických spisovatelů přelomu století, jež nacismus doslova spálil na jedné hromadě.
To vypadá jako bych se vyznával z lásky .)
~