Záleží strašně na kontextu, na který jsi u toho článku - mlčky - myslel.
Když si třeba občas namátkou procházím osobní blogy, tak se snažím vyhýbat kritice, když někdo píše o svém životě. Výlučně chválim, je-li co. I když mi to připadá hodně divné, tak netuším, v jaké situaci ten člověk je. Extrémní příklad: třeba tuhle jsem koukal na dost hloupý blog plný chyb. Ale ve třetím článku jsem se dozvěděl, že to píše hluchý chlapec a že je to jeho obrovský úspěch. Tam kdyby člověk napsal něco jízlivého, tak by si pak musel nafackovat.
Je spoustu jiných úrovní té otázky, kde naopak je třeba vyloučení ze slušné společnosti projevit. Ale o tom asi nikdo nepochybuje.
Když bych se obrátil k autoritám, co mi tak utkvělo z četby, tak si vybavuju dvě:
- Horníček někde upozorňuje, že je sice srdečné někomu potřást pravicí, avšak ne, pokud mu z ní zrovna včera sundali sádru, což však bohužel nemůžeme vědět.
- V Železném Janovi je něco na téma, že dvaadvacetiletý muž udělá lépe, když si svůj kritický rozlet nechá ještě pro sebe, spíš si ještě čte a počká třeba do třiceti nebo lépe pětatřiceti:-)
~