Děkuji za ten příspěvek, Wu. Vždycky mě rozčílí, kdy něco přečteš, mě to zaujme a ono je to několik let staré... moje paní knihkupcová úpí, co to po ní zase chci..... a já úpím, že to nemá. (Např. to o těch Keltech.)
Ale tentokrát je to knížka nová, tak to jo, to moc a moc díky.
Pana Cílka mám moc ráda. Ne že bych toho od něj mnoho četla, ale byla jsem na jeho přednášce - spíše povídání - a vím, že je to velice moudrý a laskavý člověk a cokoli řekne, ladí s mými pocity, s mou duší. Někdy není třeba číst to, co tak nějak vnitřně víme...... ale když je ouzko, můžeme se k těm slovům vrátit, opřít se o ně..... jenom to vědomí, že někdo podobně vnímá a cítí, je velmi posilující.
Takže já neříkám, že si to hned přečtu, mám teď spoustu praktických starostí (přestavba bytu), ale až se z toho vybabrám, je možné a pravděpodobné, že se k panu Cílkovi a jeho slovům a esejům slastně přitulím. :-)
~