Čtěte od konce stránky, nejnovější komentář je jako první.
Podívejte se také na pravidla pro komentáře.
V textu komentáře můžete použít formátovací znaky * (tučné písmo) a _ (kurziva). Uzavřete jimi text zleva a zprava, naformátuje se automaticky.
Můžete také vkládat Emoji.
Pro odběr komentářů k tomuto článku jako RSS použijte tento odkaz.
2008-05-22 07:38:10
Hmm. Ano. Možná se to někdy rozhoří tak, jak popisuješ. Zatím ohýnek jen doutná - ale je tam [úsměv].
~
2008-05-21 23:54:23
Víš, tu touhu musíš mít tak hluboko v sobě, až bolí. A pořád. A potom víš, co chceš. Nebo cítit jako životní potřebu, bez které nelze žít. Jen přežívat. Vším jsem prošla. Ale opravdu je něco za něco. Vyměnila jsem Prahu za drsnou přírodu Jizerek. Nelituju. A co bude dál? Žiju dneska. :-)))
~
2007-10-04 08:30:44
jm: jo, od té doby, co pomáhám s rekonstrukcí chaty, to taky začínám vidět trochu realističtěji [úsměv].
~
2007-10-03 18:02:48
Ech, domek se zahradou, ráno vyjít atd.
Ano, coby panelákového jedinci mě to vždy na chalupě mých rodičů, na dovolené a na návštěvách bavilo.
Postavil jsem si barák s velkou pěknou zahradou a zjistil jsem, že mě to absolutně nebaví.
Už jsem v bytě a doufam, že dům rychle prodam.
~
2006-12-28 11:40:22
Já mám pocit, že stav "nemá do čeho píchnout" mě systematicky vynechává a přecházím z "kam dřív" zase zpátky do "kam dřív" :).
~
2006-12-28 11:30:01
Zlatá slova "Když každá věc měla svůj čas". Teď jeden neví, kam dřív skočit přesně do té doby, než zjistí, že "nemá do čeho píchnout" a tento stav plynule přejde do stavu "kam dřív" a tak dokolečka jak pes za ocasem. HUF!
~
2006-11-23 15:02:01
Myslím že jsi to v té poslední větě vystihl, taky to tak vidím. Tep doby? To už není tep, to je zběsilý úprk. Člověku se stýská po poklidném životě, kdy každá věc měla svůj čas. Dostatek času.
~
2006-11-23 13:47:57
Mně ten neklid chytá poslední dobou - sebrat se utéct někam do zelena a ticha. Jsem na sebe přísný a diagnostikuji to jako pokus o útěk jedince nepřizpůsobeného a (?) nepřizpůsobitelného TEPU DOBY. Ach to ratio...
Ve městě mne drží kultura a lidé a vlastně i práce, ale asi to jednou praskne, jen zatím nevím, jakým přesně způsobem. Nikdy dřív jsem si nedovedl představit, že bych žil na venkově. Teď už ano.
~
2006-11-17 00:13:30
Boží. Kde je ten ráj na zemi? Hned dávám výpověď, prodáváme byt a stěhujem se :)) Ale vážně, máš štěstí. Teda spíš povedlo se Ti to, gratuluju.
~
2006-11-16 23:46:15
Vidíš, a proto jsem si vybrala pro svůj život místo, kde jsi za patnáct minut chůze v lese, nebo na kopci, kde je rozhled nebo u řeky, kde se můžeš i vykoupat, za deset minut ve středu města, za 10min na nádru nebo v supermarketu a odevšad jsi zase rychle doma, když potřebuješ. Za hodinu jsi v Praze a za hodinu na horách... Jak jsem mohla být ve svých dvaceti tak geniální? :-))
Taky je to místo, které je tak hezké, že si můžeš užívat každou cestu do práce i na nákup. Ráno vstáváš a vidíš východ slunce a večer se můžeš buď koukat vlevo na televizi nebo zprava na mnohem větší obrazovku okna - západ slunce.
Taky je to místo, které je schopno tě uživit, i když pražské platy tu nejsou. Internet stále. Kultura slušná, nevíš, co dřív.
Příjemný kompromis mezi civilizací a divočinou.
Mohu jen doporučit. :-)
~
2006-09-29 23:30:08
Určitě to nemůže zevšednět, obzvlášť když člověk jednou poznal velkoměsto, kde je od přírody a od přirozeného světa tak nepřirozeně odříznutý...
~
2006-09-29 22:28:04
Panebože,jako bys mi mluvil z duše,stejné pocity mám pokaždé,když mám jet z přírody do šedi velkoměsta a ty pocity se každým rokem stupňují,okolí mé touhy po "venkovském" způsobu života nechápe a tak se v těchto pocitech utápím sama a duše mně bolí.
Strašně ráda bych ráno vstala,ještě před rozbřeskem bych se prošla po mokré trávě,omyla se v potůčku a pozorovala probouzející se jitro,to se snad člověku nemůže zevšednět,nebo ano?
~
2006-09-21 09:19:13
To je právě to, že člověk jen málokdy bývá jednotný, že vždycky toho chce víc najednou a ty věci se někdy alespoň na první pohled vylučují. Takže by mi dřív nebo později něco začalo chybět. Nevím co konkrétně, ale tipnul bych si Internet, pohodlí, kultura... A ještě do toho vstupuje potřeba peněz, potažmo zaměstnání...
~
2006-09-21 03:23:20
A co časem? Jestli se ti pořád stýská, nebylo by lepší to nějak vyřešit a zůstat tam, ve svém ráji?
~
2006-09-09 17:50:05
Já vlastně nevím, jestli bych na dlouhodobý život mimo město měl, ale vím, že se mi zpátky nechce :).
~
2006-09-08 16:55:18
Taky mám občas takové pocity, ale narodila jsem se ve městě a miluji ho. Jsem s ním spojená.
Přírodu však taky miluji, vesničky, chaloupku u lesa, romantika, zeleň, klid... Relaxace, ale dlouhodobě na takový život nemám.
~
2006-09-08 12:36:43
Jo... tohle téma jsem si řešil několik let. Návraty do civilizace bývaj nechutný úplně.
~
2006-09-05 13:31:56
Zdravím. Já jsem taky vyrostla na venkově - ve mlýně - chystám se o tom napsat článek na blog. Bylo to tam nádherné, jsou to moje nejkrásnější vzpomínky. Ale na stáří - nevím nevím. Jedině, když je člověk úplně zdravý. Jestliže přijde nemoc, tak je dostupnost lékaře nejdůležitější. Z vesnice se člověk až tak lehce k lékaři nebo do nemocnice nedostane. Tedy ve většině případů, obzvláště, když bydlí někde na samotě. Jinak se vším souhlasím. A napsané je to opravdu nádherně, bere to u srdce.
~
2006-09-05 11:14:23
Taky pořád nevím, jak to vyřešit a přitom nic neztratit. Jenže ono to asi nejde, něco budu muset obětovat. Snad později... Nebo čekat na důchod, ale toho bych se při zvyšující hranici odchodu na odpočinek taky nemusel dočkat :).
Noiro, to je možná lepší; já prožil dětství prakticky v přírodě, o to hůř to nesu.
~
2006-09-05 10:11:42
Jojo. Tomu rozumím dobře. Já se tu narodila a čeká mě ještě řada let školy, kterou chci dodělat...
~
2006-09-05 07:02:48
Moc pěkně napsané! Ten pocit znám a pere se to ve mně už velmi dlouho - jen momentálně netuším, jak z toho ven. Pořád někde v skrytu duše doufám, že se to povede a že smočím bosé nohy v ranní rose, nadechnu se a ucítím vůni dřeva a mokré trávy a jediným problémem, který mne bude "trápit", bude nenatřený plot a spadaná letní jablka - třeba se to povede, třeba ne hned, třeba až budu starší, kdo ví? :-)
~