Já teď asi udělám něco, o čem byl Váš článek o Profesní nadutosti atd., respektive spíše to, o čem jsme pak diskutovali v komentářích, tedy že se k tomu zcela nefundované vyjádřím, ještě k tomu z pozice konservativního odpůrce genderové mánie (a navíc nemám rád sociology, protože typicky své studie staví tak, aby dokázali svou hypotézu, nikoli aby se ji snažili vyvrátit - Bakalář budiž příkladem). Navíc jsem knihu nečetl, takže mohu vycházet pouze z Vašich výstřižků, takže je samozřejmě možné, že budu komentovat úplně mimoidně.
Jde o tu Magdu, tedy o její rázné "maskulinní" vystupování.
Z úryvku není jasné, co se tím myslí - jestli ráznost akce, nebo "verbální" ráznost. Pokud jde o druhý případ, mám značný problém s označením "maskulinní". Znám totiž ženy, které jsou verbálně značně (a většinou) nesmyslně agresivní (prostě každou chvíli na někoho řvou, a to někdy i bez příčiny), přičemž v souvislosti s tím o sobě říkají, že jsou "napůl chlap". No, mně to přijde jako pravý opak, označil bych to spíš jako „pavlačová hysterka“ nebo „zdivočelá píča“. S trochou nadsázky to mohu demonstrovat na trochu US-hypertrofickém ideálu maskulinního chování, které předvádí třeba Rambo nebo různé podobné role Arnolda S.: ti naopak skoro nemluví, jen beze slov někoho rozstřílejí či umlátí k smrti a pak jediné co řeknu je „Dobrou noc“ nebo „Pozdravuj Satana“. Což je úplný opak toho, co předvádějí tyto rádobymaskulinní ženy.
Pokud platí první možnost, je to OK, ale v tomto jsem vypozoroval (protože i pár takových jsem během školních let poznal) něco, co mohlo autorce uniknout. Připadá mi, že tyto „divoké holky“ klučičí kolektiv respektoval (pokud tedy nebyly nějak šeredné), protože vzbuzovaly dojem, že jsou jaksi napřed a odvážnější, a to i v sexuální rovině. Tedy jsme (nejen já) je (už na ZŠ) považovali za sexuálně atraktivnější, zkušenější a ochotnější k tomu, o co nám už tehdy šlo až v první řadě, než jejich mdlé kamarádky, co si ještě hrály s panenkami, poslouchaly nějaké cajdáky a měly všechno růžové. Jinými slovy, připadalo nám, že ty divoké holky dobře vědí, že „jedna kunda proti vodě utáhne tři lodě“. No a těm růžovým holkám nezbývalo než je respektovat, protože to byly alfy. Takže postavení v kolektivu bylo zaručeno.
A ještě jedna věc k těm „divokým holkám“ chovajícím se maskulinně (a tady už je n, tedy počet objektů, velmi nízké): ojedinělá tato n znám i v jejich dospělém věku a: přes své „maskulinní“ mládí (a i těhotenství či časně poporodní stav) se pak s nimi něco stalo (ošklivě se tomu říká estrogenová bouře nebo mlíko na mozku) a staly se z nich regulérní matky, dokonce třeba pak chtěly další 2 děti (takže možná šlo o maskované suicidiální tendence). Myslím, že tohle hodně svědčí pro to, že tam hraje roli něco jiného než společenský tlak na genderovou roli (už proto, že je k tomu nikdo nenutil).
No a konečně „mateřství jako aréna ženské síly a moci“, to je výrok charakterizující jistou doktrínu, ze které je mi nevolno. Tím se zase vracíme k té sociologii …
~