Mungo:
pokud jde o ten věk, tak problém je v tom, že:
1. Vy jste psal o tom, kolik těm autorům bylo, ne jakou mají duši
2. Stejně nemusíte mít pravdu - nemusí mít duši dítěte, stačí když ví, co dítě chce. Jako expert na píár, který dohodí politikovi hlasy společenské skupiny, do které on vůbec nepatří a ani "nemá její duši", jenom jako správný sociopat "ji má zmáknutou" - v souvislosti s těmi dětmi by se to třeba dalo přirovnat k pedofilovi, který ví, jak dítě ze školního dvorku dostat do svojí ložnice.
Mimochodem, zrovna ty pohádky, které mám rád dosud (od svých cca. 20 let), tedy Malý princ, Alenka v kraji divů a za zrcadlem, Medvídek Pú, jsem jako dítě neměl rád vůbec (tak například Kryštůfek Robin mi vždycky přišel nějakej přihřátej, až později jsem v Púovi - v knize, ne v tom Disneyho šuntu - objevil ten sarkastický humor. Pro děti je naopak právě ten Disneyho šunt.
S
Wu Wejem sdílím názor i na ty ilustrace. Třeba dnes Trnku (ve filmu) miluju. Ale nevím, jak to bylo v dětství. Každopádně si pamatuju, že jsem rozhodně upřednostňoval realistickou až hyperrealistickou kresbu. Když stylizace, tak foremná, umělá, aby vypadala profesionálně (třeba Bob a Bobek; Neználek; bohužel i ten Disney), ale rozhodně ne taková, co vypadá jako kdyby to dělal nějaký retard (Malá čarodějnice a podobné). A mimochodem, asi úplně nejvíc byly "steampunkové" ilustrace ve Verneovkách. Díky nim (a Zemanovým filmům) stále nedám na Verneovky dopustit, ať si tam malej Wej Wu najde chybu na každým druhým řádku.
~