Ahoj pane, děkuji za vlídná slova.
S tou sebekritikou se evidentně musím polepšit. Nejspíš to nepíšu přesně a nepůsobí to dobře. Ale je za tím racionální úvaha, dle mého zcela zdravá:
1) Přátelíme se osobně a pravidelně navštěvujeme se starou scifistickou společností v Praze. Mám na blogu 10 - 15 pravidelných čtenářů, většina z nich je z této scifistické skupiny. Takže když píšu, tak znám osobně většinu adresátů. Jsou to často lidé literárních profesí, vzdělaní, s velkým rozhledem, někdy dokonce naprosté špičky oborů: autoři, překladatelé, redaktoři, vydavatelé. Většinou mého věku, nebo i starší. Pravidelně si povídáme, oni mě respektují jako člověka a amatéra a já je respektuju jako sympatické lidi a profesionály. Není v tom žádná křeč: ono v každém oboru amatérovi mnoho věcí uniká, které profesionál zkrátka ovládá. Ale současně profesionál svou práci dělá právě pro ty amatéry.
2) A pak taky mám blog jako formu vyjádření filozofického vděku, že v životě dostávám od ostatních nepoměrně víc, než dávám zpět. Mám dojem, že toto téma jsem někdy zahlédl i u Tebe. Třeba zvlášť v době od vynálezu internetu jsem díky šikovnosti a pracovitosti jiných lidí dostal takový přístup k nejlepší beletrii i literatuře faktu, hudbě a audiovizuální tvorbě, o jakých se nesnilo po většinu lidských dějin ani těm nejprivilegovanějším. Tohle je způsob, jakým chci přistupovat k uměleckým a vědeckým dílům.
~