Wuwejův zápisník

Michael Wilson: Jak číst současné umění

Čtěte od konce stránky, nejnovější komentář je jako první.
Podívejte se také na pravidla pro komentáře.
V textu komentáře můžete použít formátovací znaky * (tučné písmo) a _ (kurziva). Uzavřete jimi text zleva a zprava, naformátuje se automaticky.
Můžete také vkládat Emoji.
Pro odběr komentářů k tomuto článku jako RSS použijte tento odkaz.

http://blog.wuwej.net

2020-01-26 17:41:31

Henry Psanec: Myslím, že na antiinstalaci je to příliš neprůhledné, chyba je pravděpodobnější :)

všichni: koupil jsem si Teorii umění od Cynthie Freelandové a zatím to vypadá jako dobrá volba.
~

Henry Psanec

2020-01-25 01:32:23

Díky za tip. Podíval jsem se na cenu knížky v Megaknihách, kam chodívám nakupovat pravidelně a zaujalo mě, že jako autor je tam uveden Jack Kerouac. Možná i to je nějaká anti-instalace. Spíš ale půjde o obyčejné lemplovství, podobné tomu, že Petr Král má tamtéž pod svým jménem tři knihy, zato jednadvacet pod jménem Petr Králíček.
~

http://blog.wuwej.net

2020-01-19 21:42:25

tresen: vlastně nevím, co je těžší otázka, jestli definice umění, nebo odlišení umění a kýče. Možná je to jen jiný aspekt téže otázky.

Co se týče porozumění umění, nepomohla mi ani tahle příručka, co má teorii umění přímo v názvu: https://blog.wuwej.net/2016/09/03/richard-osborne-dan-sturgis-natalie-turner-teorie-umeni.html

Kdyby se v obecenstvu našel někdo, kdo by měl užitečný tip na knihu s dnes přijímanou teorií (nebo teoriemi) umění, byl bych nadšen.
~

tresen

2020-01-19 20:35:18

Akorát mě to nijak neposunulo směrem ke stavu, kdy bych si troufla říct, že vím, co je to umění.
Ale s tím se počítalo.
~

tresen

2020-01-19 20:29:59

To máte samozřejmě pravdu.
Kýč není parodie.
Jenže provokace taky vždycky není parodie.
Je Waterhouse určitě kýč, jak tvrdím? A jestli ano, proč se ocitl v té knize?
Mně ale šlo o něco jiného: o to, že se ve svých soudech nechám unést stejně jako Kishon, když jde o to, znectít někoho uctívaného.
Tím nechci říct, že se k němu přirovnávám.
~

http://blog.wuwej.net

2020-01-19 19:55:39

A. P.: díky za upozornění, už jsem se k té pasáži také dočetl.

tresen: ale to je spíš téma "umění versus kýč", než "umění versus jeho parodie"
~

tresen

2020-01-17 22:56:00

Nakonec jsem došla i k několika slovům, kterými Kishon bere těch pár výjimek na milost.:-)
Zdá se, že nejvíc mu /kromě teoretiků/ ležel v žaludku Beyus. A v tom mu nebudu oponovat.
Musím se ale přiznat, že mně leží v žaludku pár mistrů, jejichž majstrštyky coby protipóly moderních provokatérů ozdobil svou knihu. Za všechny: Waterhouse a jeho Paní ze Shallot. Před časem jsme se na to téma vybavovali v jedné diskusi a já jsem tam konstatovala, že sice vím, jaký srdcervoucí příběh vložil Tennyson do svých veršů, ale ať dělám co dělám, vidím Waterhousův ateliér, kde mistr právě usadil svou oblíbenou modelku Mary nebo Betty do požadované pózy na pódium s umně naaranžovanou draperií a pozvedá štětec, aby se dopustil první skici. Po jejím odchodu vyndá z vitríny vycpaného ptáka za účelem přípravných kreseb a dumá, jak pojednat kompozici, aby ptáčkové zpěváčkové neunikli uslzenému oku divákovu.
Tenhle umný akademismus mě vždycky dopaloval úplně stejně jako Kishona dopalovali moderní podvodníci.
~

A. P.

2020-01-17 21:10:13

Wu: jen bych podotkl, že od třešně nejde o přirovnání, ale o citaci jedné situace popsané Kishonem

třešeň: Vy máte sice v obecné rovině pravdu, ale tak k tomu přistupovat nemůžete, protože:
1. Kishon je v prvé řadě humorista
2. Už od názvu je patrné, že svou knihu nepojímá jako kunsthistorickou publikaci, ale spíš svým způsobem vypořádání se s těmi umělci, kteří jsou vlastně produktem oné Picassovy pomsty. A se způsoby, jakými si tito získávají pozornost. A se společností, která na to reaguje tak jak reaguje.
3. Protože ti moderní umělci, o kterých píšete Vy, tedy ti, kteří "opravdu pracujou", nejsou obsahem jeho hlavního tématu (kterým je bod 2), tak se o nich jen letmo zmíní (ve smyslu, že proti takovým moderním umělcům nic nemá, třeba někde v souvislosti s těmi čtverci). A myslím, že dělá dobře, protože tohle je taková šedá zóna, kterou je dost těžké interpretovat, už proto, že k získání pozornosti musí také používat podobně "popové" způsoby jako skupina v bodě 2. Třeba takový Jan Wolfchen Vlček - není to snadné interpretovat. A samozřejmě je pro něj životně důležité prezentovat se takovými hovadinami jako je zapálení galerie ve Vídni při vlastní vernisáži ...
~

http://blog.wuwej.net

2020-01-16 22:03:42

tresen: sotva jsem začal, takže zatím se bavím. Ovšem Vaše přirovnání k šimpanzům je také výborné :)

tribun: Tvoje motivy jsou výborné.
Osa provokace-uspokojení je zajímavá, a závěr "uspokojení z provokace" je sám uspokojující provokace :). No a to, že cílem je samotný umělec... ano, v tomhle světle dává smysl každá stránka recenzované knihy. Super, díky za komentář.
~

Tribun

https://tribun.red

2020-01-16 16:51:31

Tohle je hodně zajímavé téma a podle mne i dost zásadní, takže o něm přemýšlím už několik dní. Co jsem zatím vymyslel jsou spíš jen takové motivy, než ucelené myšlenky, ale třeba z toho jednou něco bude...

Umění má dva rozměry: provokaci a uspokojení a dvě formy: umění (art) a řemeslo (craft). Uspokojením myslím například estetický či spirituální prožitek, provokací pak podnícení takového prožitku. Uměním (art) je myšlena schopnost provokace, idea uměleckého díla, řemeslem pak schopnost toto dílo vytvořit.

Historicky splývalo umění s řemeslem, protože kdo neuměl řemeslo, neměl jak dílo vytvořit. Historicky rovněž umění představovalo především provokaci uspokojení.

To se ale s nástupem moderny změnilo, i když moderna je spíš důsledek těchto změn, než příčina. Jednak technika umožnila vytvářet díla i lidem s horšími řemeslnými schopnostmi. Naopak idea již není tak striktně závislá na fyzickém nosiči. Podstatnější je ale změna vztahu provokace a uspokojení, protože pro moderní umění platí, že jde o uspokojení z provokace.

Tyto změny podle mého soudu úzce souvisí s nástupem a rozvojem individualismu. Klasické umění se nebálo opakovat již vytvoření, inspirovat se jím, navazovat na něj a rozvíjet je, protože dílo bylo důležitější, než individuální tvůrce. Jak se ale individuu osamostatnilo, vyvstala potřeba originality a odlišení se. V moderním umění je cílem samotný umělec, proces tvorby a jejich odlišení od jiných umělců, hotové dílo je až druhotné. Proto může být dnes uměním i pomíjivá performance. Co může, musí, protože její reprodukce, byť v interpretaci jiných umělců, by z moderny učinila klasiku, z performance by se stalo divadlo. A z instalace socha.
~

tresen

2020-01-14 19:24:28

Tak z toho Kishona jsem zatím v rozpacích. Ne že by nebyl vtipný a že by neměl pravdu v těch případech, které uvádí jako argumenty pro tvrzení, že "moderní umění" není žádné umění, ale pořád čekám, kdy se například zmíní o abstraktních plátnech, která nenamalovali šimpanzi anebo malíři na jejich úrovni, a třebaže si jich teorerici příliš nevšímali a neprodávaly se v aukcích za astronomické sumy, stály jejich autory hodně času a přemýšlení o otázkách, které si šimpanzi nekladou.
Ale ještě nejsem na konci, tak nevím.
~

http://blog.wuwej.net

2020-01-13 22:19:38

Jo, to je taky dobré :)
~

czSlav

2020-01-12 20:29:56

"Ve skutečnosti nic takového jako umění neexistuje. Existují pouze umělci."
- Ernst Gombrich
~