Thomas d'Ansembourg: Přestaňte být hodní, buďte sami sebou

Vzhledem k tomu, že to napsal zkušený psychoterapeut, psychologický spis to je.
A rozhodně nejde o to na tohle věřit nebo nevěřit - popisuje mechanismus ovlivnění, jeho důsledky a jak se mu bránit. Jestliže důsledky nepociťuješ, zřejmě ten problém nemáš, ale to neznamená, že kniha je špatná nebo nedůvěryhodná.
~

Tak já nevím, já na tyhle knížky nejsem a nevěřím ji. Něco jiného by bylo, kdyby se jednalo o psychologický, sociologický či filozofický spis, který by nám za žádnou cenu nic nevnucoval a "neradil". Prostě na tohle nevěřit, možná brát některá ta "moudra" v potaz, ale nějak extra se jimi nezabývat.
Tak deformování jedince je přirozenost společnosti, ne? Jistě, ne vždy je to pro jednotlivce, samotné duše, to nejlepší co může být, ale toho se nezbavíš. Jsou vysoké nároky na muže i na ženy a je to jenom proto aby lidské pokolení nezaniklo, jistě má to své nevýhodý a stinné stránky, kterým budeme celý život čelit, ale vesměs se samotnou společností nenaděláme nic a tedy ne úplně i se sebou samými :/
~

Martin Hassman: nepatrné zkušenosti mám, tak uvidím - ale nejdřív si ji přečtu celou. Aby mě pak vyvolaný démon neslupl jak malinu :)

fialka: názvy kapitol jsou fascinující, začínám se těšit, až se do ní pustím.
~

Sice mám dojem, že každý mluvíme o něčem jiném, ale jak vidím, princip péče místo boje se zdá být osvědčený.
~

Martin: Zřejmě záleží na celkovém způsobu vnímání světa. Když já třeba doopravdy nevěřím na jakékoliv nadpřirozené věci, duši, reinkarnaci, karmu, boží mlýny, Freudovy nesmysly, vnitřní dítě, upíry, vlkodlaky atd., má to se mnou literatura zabývající se duchovnem a psychologií dost těžké. Vím, jaké vnitřní bytosti jsem si vytvořila a zpravidla i proč, takže to docela funguje, kdežto archetypy jsou jako sada obrázkových karet namalovaná někým, jehož styl mi nesedne.
"smrt či zabití v duchovním světě nemusí nutně být zlem" - nemusí, ale já se s určitou vnitřní bytostí piplám roky, než z ní něco je, tak proč to zabíjet?
Osho např. říká smrti transformace (v tarotu). Milé.
Šamanismus je pro mě příliš hlučná a složitá cesta, taky se pod něj dneska zahrnuje kdeco. Pro mě to bohužel není, nemám dostatek trpělivosti. Ale jako způsob poznávání je jediný, který má pořádnou tradici a k tomu výsledky. Hodně věcí, které v psychologii fungují, se dá vysledovat až do těch dávných dob.

Wu, ty Ženy, které běhaly s vlky, mají podtitul Mýty a příběhy archetypů divokých žen.
~

Díky za doplnění. Nemůžu říct, že bych u vnitřních postav došel až k zabití, ale s jejich potlačováním, pokusy někam zavřít, vytěsnit či vyhnat mám zkušeností spoustu. A taky to nešlo, jen to přerod zesílilo.

Mimochodem zaujal mě název knihy Pečuj o své démony, ale přečtenou ji ještě nemám.
~

Dobře, tygr je asi mimo.
Já se na tu Estés určitě podívám, dávno už se nebojím, že by mi něco, co je určeno ženám, mohlo nějak ublížit :).
Mám teď rozečtenou Skrytou spiritualitu muže (Mathew Fox), také archetypy, kniha vypadá moc dobře, oslovuje mě.


Takových, které - ať vědomě, nebo nevědomě - jsou v souladu s potřebami své duše, s ženskými archetypy, Zemí, cykly.
A ne, nejste všechny stejné.
~

Ne, ten Tracyho tygr je něco úplně jiného, povahou, vzhledem, chováním.
"Vnitřní bratr" není žádný mazlíček, nelze ho někde získat ani ztratit.
Estés možná taky používá ty termíny "vnitřní žena" "dítě" a tak. Přivezu si ji o víkendu a podívám se, zpaměti to nevím a pamatuju si jen to, co se týkalo mě.

ad 2) - na jakých "takových" ženách? Všechny jsme stejné, jen některým ublížil život míň anebo nepotřebují zrovna tento druh léku. Nebo jsou ještě moc mladé.
~

No jo. Ale zase nevíte, jaké je to pak shledání, když zjistíte, že není mrtvý.
http://blog.wuwej.net/2014/03/30/william-saroyan-tracyho-tygr.html

A cílová skupina? Dva důvody pro knihy vztahující se k ženské duši:
1) vnitřní žena
2) abychom si uvědomili, co nás na takových ženách přitahuje a fascinuje
~

Estés jsou archetypy, pohádky a příběhy nebo mýty vztahující se k duši žen. Lék. Voda, co je drží nad vodou, jak zpívají Eláni.
Tohle je dobrá recenze: http://www.silna-zena.cz/clanky/sebeucta-a-sebevedomi-zeny/archetyp-divoke-zeny.html

Nejsem si jistá, zda jsou muži vhodnou cílovou skupinou pro podobné knihy. My svá vnitřní zvířata nezabíjíme. http://blog.wuwej.net/2014/02/20/hermann-hesse-stepni-vlk.html
~

Janika: asi ano - ale také máte náskok ohledně emancipace :)

Tribun: ano, ale ani jeden z případů, které uvádíš, nemá d'Ansembourg na mysli. Tím "hodný" nechápe ani zachování bezpečí, ani aktivní snahu neškodit, ale neschopnost vyjádřit své potřeby a pocity, místo toho je popírat a dělat něco, co se očekávám nebo ještě spíše co si myslíme, že se očekává. Je to takové "jako že hodný".

fialka: tohle je čistá psychologie - Estés jsem ještě nečetl, ale předpokládám, že tam bude přesah k archetypům.
To očekávání správného chování od žen jsi vystihla :-/
A ano, "_Přestaňte být *poslušní*_" by bylo určitě lepší.
~

Možná by výstižnější název měl být "Přestaňte být poslušní, buďte sami sebou", ale já to nečetla, jen vycházím z podobné knihy pro holky "Hodné holky se dostanou do nebe, zlobivé kam chtějí". Ta je docela dobrá, ale "Ženy s vlky" patří k těm, pro které by se člověk vrátil do hořícího domu. :-)

Člověk jako takový je většinou hodný, to ale nemusí odpovídat představám ostatních, že má být ještě hodnější.

Estés je neporovnatelná s ostatními, ale zajímavá je např. Cyklická žena od Mirandy Gray, díky které jsem taky leccos pochopila.
~

Taky bych radši sáhla po Estés a jejích Ženách co běhaly s vlky než po tomto.

On je problém v tom, že prvních dvacet let vychovávají z člověka poslušnou holčičku, pak se má dvacet let věnovat hlavně dětem a rodině, pak má co nejrychleji dohnat kariéru, protože potom bude pečovat o rodiče a eventuální vnoučata, no a potom - už možná zapomene, co chtěla celý život dělat doopravdy.
Tu potřebnou péči o děti nijak nezpochybňuju, ale tlak okolí a názory na to, jak se má žena "správně" chovat, vedou častěji ke vzpourám než k dohodám, a to především u těch, které byly dosud "až příliš hodné".
~

Ono nejde o to jenom žít, ale žít ve společnosti - a to znamená respektovat společenské normy, i když mi nejsou příjemné, a neomezovat druhé, ale spíše sebe, protože na druhé právo nemám, zatímco sám na sebe ano. Jsem naučeni považovat revoltu za hrdinství, ale i revolta může být sobeckým činem. Myslím, že rozdíl je v tom být hodný, abych byl v bezpečí, a být hodný, protože nechci škodit druhým. V prvním případě jsem hodný, jen dokud je v okolí někdo s větším klackem a pádnější rukou, v tom druhém jsem hodný, i když já sám mám největší klacek a nejpádnější ruku. A v obou případech mohu být sám sebou.
~