Vlastimil Marek: Český zen a umění naslouchat

Budu si na to dávat pozor, otázka ovšem je, jestli si nestrašící intuice vůbec všimnu :)
~

Nebo jak poznat intuici od iracionálních obav. Taky nevím a ačkoliv chvílemi mám dojem, že skutečná intuice je trošlu jinačí pocit, v praxi je poznávám pořád stejně blbě, takže rozum mi říká, že se to poznat nedá a že to bude spíš jen nějaké procento úspěšnosti mysli.
(viz synchronicity http://blog.wuwej.net/2012/10/17/o-synchronicitach.html)
~

Jo. Stejně jako je těžký poznat, kdy ti intuice řiká, že něco nemáš dělat a kdy je to jenom lenost. Má se nebo nemá překonávat pocit "Nějak to necejtim"?

Zdánlivě na to nejsou odpovědi, ale i tak mám pocit, že čím víc je člověk sebereflexivní, tim víc mu to rozeznávání jde. Ale nevim.
~

Nejhorší na tom je, že že se dost dobře nedá rozeznat, kdy ta iracionální nechuť, nutící k prokrastinaci, má nějaký význam (a kdy její překonání bude duši ubližovat), a kdy je to jen prostá lenost. Člověk je potvora a skvěle se adaptuje. I na pohodlí :).
~

Plus minus stejně. Ale zatím se mi to nepodařilo relevantně zobecnit.
Je to zajímavý v kořenech prokrastinací.
Nedávno učiněn experiment s jednou látkou, po které jsem se zažral do práce a dělal věci, který jsem už dlouho udělat chtěl. Jakmile látka přetala účinkovat, vrátil jsem se do starých prokrastinačních kolejí. Zdá se, že některé věci, které bych dělat chtěl jsou zablokované tím, že bych je dělat "neměl", a duše pak bloudí a hledá si únik v nesmyslech a to, co bych dělat "měl" stejně nakonec nedělám. Je to celý hledání rovnováhy mezi chaosem a řádem. Mezi intuicí a raciem. Jak moc má jezdec koně pod sebou ovládat a jak moc ho má nechat volně běžet.

Nedávno mě napadlo, o kolik radostnějc bych žil, kdybych každý "měl bych" nahradil "mohl bych". Rozdíl ve slovech jenom jemný, ale v pocitu radikální.
Písnička "Samozřemě" od Filipa Topola.
~

A přišel jsi na něco? Já to taky sleduju - dost často si ty "měl bys" vyrábím sám na základě vtlučených "pravidel", představ, neověřených očekávání, přemýšlení o tom co si druzí myslí namísto zeptání se jich a tak podobně.
~

Hromada práce.
Jo. Z každýho rohu kouká nějaký "měl bys", tak se člověk radši kouká jinam a nedělá nic. Nedávno mě jeden kamarád buddhista přivedl k tomu, že je dobrý sledovat, odkut ty všechny "měl bys" pramení.
~

Na tom je důležité hlavně to slovo "chtít", pak se čas najde.

Co se týče hledání odpovědí v knihách - takto se to nedá generalizovat. O jakých otázkách je tu řeč, na jaké odpovědi se dá přijít sám? Určitě ne na jakoukoliv, troufám si tvrdit, že na většinu odpovědí jedinec sám přijít nemůže. A už vůbec ne rychleji...
~

To mi povídej. A když napřu síly a vyšetřím čas na čtení, nemám pro změnu čas přečtené zapisovat, takže mě zase deprimuje jiná hromada.
~