Wuwejův zápisník

O synchronicitách

17.10.2012 01:31, Wu | duše | komentáře -

S pojmem synchronicita jsem se nesetkal tak, jak by bylo vhodné, tedy v díle jeho tvůrce C. G. Junga, ale v závratných textech new age autorů, opájejících se fantastickými představami o spojeném vesmíru, o znameních, jimiž nás inteligentní vesmír upozorňuje a provádí reinkarnační školou duší, o tom, že nic není náhoda a tak podobně. Jeden z mnoha pojmů, kterých se hnutí zmocnilo, předefinovalo a vdechlo mu vlastní život.

Synchronicita... určitě to znáte. Uvažujete, že si pořídíte domácí zvíře, padnou vám oči na časopis, tam je fotka akvária, pustíte rádio, tam pořad o chytání ryb v Norsku, venku přede dveřmi najdete zrezivělý zavírací nůž (rybičku) a večer vám váš kamarád napíše nadšenou sms, že si pořídil akvárium s piraňami a straší s ním návštěvy. Znamení!

Synchronicitu new age chápe jako souběh dvou událostí, u nichž zřetelně a nepochybně vidíme, že k sobě patří, že souvisejí, ale které nemají žádnou zřetelnou společnou příčinu a žádná přímá spojitost se ani konvenčním způsobem odhalit nedá. Nedá, protože jsou spojené metafyzicky - jsou projevem vyššího řádu, boha, tao nebo již zmíněného inteligentního vesmíru. Ten zařídí, že jakmile si synchronicit začneme všímat, objevují se častěji a jsou silnější, jsou tu pro nás.

S postupným vychládáním fascinace těmito myšlenkovými proudy, zesilováním pragmatismu a zesvětštěním vůbec jsem přehodnotil i své chápání synchronicit. Ale nikoliv k jejich odsuzování jako vědecky vyvráceného nesmyslu; rozhodně nehodlám jakýkoliv jev, obzvlášť když se mi nejednou přihodil, popírat nebo ignorovat. Uvědomil jsem si, co je na celém jevu nejdůležitější - není to množství událostí, není to jejich společný obsah, není to ani metafyzický princip v jejich pozadí. Je to subjekt, ten člověk, kterému se synchronicity dějí. On je v okolním zmatku rozpoznává, on je z něj vyděluje a tím vlastně (do)vytváří.

Synchronicity tedy především vypovídají o nás samých - a proto bychom si jich rozhodně měli všímat, měli bychom nad nimi přemýšlet. Skrze ně k nám promlouvá vlastní duše a upozorňuje nás na to, co je pro nás teď důležité, i když si to třeba neuvědomujeme. Synchronicita je velmi cenný materiál!

Co se týče jejich fyzického výskytu - protože každá rozeznaná synchronicita má „pod sebou“ nějakou událost v reálném světě, nemůžu tuto otázku ignorovat - jsem přesvědčený, že nejde o žádnou záhadu a už vůbec ne o metafyzické propojení. Svět je natolik složitý, probíhá tolik souběžných dějů, objevuje se tolik událostí, symbolů (jen si vezměte, kolik vizuálních znaků útočí na naše oči během procházky městem, sledování televize nebo listování časopisem), že materiálu k vydělení synchronicity máme víc než dost. A čím víc se tím zabýváme, tím více se na jejich identifikaci trénujeme - a pochopitelně jich tím více nacházíme.

Teď už je na čase podívat se, jak to ten Jung vlastně myslel. Na Wikipedii píší: „označení pro příčinně nevysvětlitelné (akauzální) setkání dvou nebo více událostí v čase, které tím na úrovni prožívání subjektu získávají význam.

Na úrovni prožívání subjektu získávají význam? Tak to jsem, koukám, zase objevil kolo. O kousek dál ale uvádějí Jungovo rozvinutí tématu, které se zase blíží new age interpretaci:

Jung se ve zkoumání synchronicity opřel o Rhineovy pokusy se Zenerovými kartami. Výsledky ukázaly vyšší procento uhádnutí losované karty pokusnou osobou, než by mělo odpovídat statistickému rozložení pravděpodobnosti. Stejných výsledků se dosáhlo i v případě, kdy pokusná osoba byla velmi vzdálená a docházelo dokonce i k úspěšné prekognici, kdy do losování uběhl delší čas. To vedlo Junga k myšlence, že afektivní stav lidské psýchy odráží tytéž vzorce, jakými je utvářena realita. Navíc z pokusu odvodil myšlenku nezávislosti psychických dějů na prostoru a čase. Tato jeho koncepce synchronicity byla často předmětem kritického hodnocení a byla srovnávána s typem magického myšlení.

Mám ještě soubor Jungových textů Duše moderního člověka se slovníčkem jeho pojmů. Citace z hesla Synchronicita, str. 322:

Logické koincidence jsou myslitelné jako čisté náhody. Čím více se však hromadí a čím větší a přesnější je příslušná shoda, tím více klesá jejich pravděpodobnost a tím výše stoupá jejich nemyslitelnost, tj. nemohou být již pokládány za pouhé náhody, nýbrž musí být z nedostatku kauzální vysvětlitelnosti chápána jako uspořádání.

Uspořádání? Tak přece jen ten nějaký ten metafyzický vesmír?

Nu, ať už to Jung myslel jakkoliv, momentálně mi má interpretace připadá nejpravděpodobnější.

12345
1350430260000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online