jeeee :-) .... Taky mám problém odolat .. Nejde snad ani tolik o tu chuť a všudypřítomnou ublemcanost :-) Spíš ten pocit, a požitek z něj je úžasnej. Když jsem byla malá, vždycky mi připadalo jako nějaké kouzlo. Myslela jsem si, že se vezme skutečná vata, a z té se nějakým divem vytvoří vata jedlá :-))) V cirkuse jsem občas celou přestávku vydržela stát u prodavače, čichat vůni a nevěřícně zírat do kotle..
Jak jí jíš? Ukusuješ? Nebo odtrháváš a žmouláš do pusy?
Koupil sis někdy tu v kelímku, co občas prodávají v některých krámech? Já na to nikdy neměla odvahu....
Když tam popisuješ ty technické záležitosti... trysku, odpor, vlákno... atd ... Vzpomněla jsem si při tom na jeden výraz z kuchyně našich babiček. Na termín již téměř pozapomenutý. A ta vzpomínka mě překvapila. A potěšila. Slyšel jsi někdy pokyn, že máš cukr SVAŘIT NA NITKU? :-)
Hrozně mě překvapilo, když mi to slovo samo automaticky naskočilo v hlavě.... a pak jsem si uvědomila, že dneska ho už asi málo kdo zná, a málokdo použije..
~