Alain de Botton: Architektura štěstí

jm: to je základ moc pěkného článku, rozpracuješ to někdy?
Já bych na to rád reagoval, ale moc k tomu nemám co dodat, dá se s tím jenom souhlasit :).

~

Hodnoty - jejich budování, ničení. Vražedná kombinace pro diskusi: téma, které mě baví, ale mám v tom guláš:-)

Podle mého hodnoty mají velkou setrvačnost oběma směry. V každém období jsou navíc různé trendy podle toho, na kterou hodnotu se dívám. Hodnoty nesou lidi, takže když lidi zůstávají, tak se dle mého moc hodnot nemění. Když se lidi vymlátí nebo vyženou, tak se hodnoty mění.

Je to strašný pocit nedostatečných znalostí, když bych to zkoušel já všechno posoudit, třeba v hodnotách architektury u nás. Navíc to člověk nemůže porovnávat jen období mezi sebou, ale především relativně se zahraničím. Takhle těžko můžu dospět k něčemu originálnímu:

- posledních sto let Rakouska - velký rozvoj, srovnatelný s okolím, zaostávání jen mírné a jen vůči opravdu nejlepším; (ale štvou mě Habsburci, že se hnali nejvíc ze všech jak magoři do té války, kde se vymlátila spousta lidí marně),

- republika - kraťounké, jen epizoda, nějaká zvláštní moderna,

- ostblok po holocaustu a vyhnání Němců - zchátrání starých měst, tu a tam zničení, velké projekty sociální - častečně funkční, ale ošklivé celky, částečně už moc závislé na centrální organizaci, že nefunkční při jakékoliv drobné změně poměrů; celkově ve výsledku evidentní zaostávání za původně srovnatelným okolím;

- po převratu - částečně opravy a obnova zchátralých věcí, po vstupu do EU vidím v krajině ty velký prachy, co sem tečou, ale to je dočasné - v příštím rozpočtu EU (nějak po 2013 myslím) už to tak nebude; nějaký ty satelity, to jsme si asi museli vyzkoušet na vlastní kůži, není to obohacení, ale nepřipadá mi to ani jako nějaká strašlivá škoda; nic moc velkého se nepodniká, takže tím pádem si myslím, že by se nemělo ani tolik zničit, ani vytvořit. Já mám dojem, že celkově se zase okolí spíš přibližujeme, byť tedy nijak závratně rychle a taky i z důvodu, že naše okolí má problémy.
~

Máš pravdu, obecně tu chybí sdílená kulturní představa o tom, jak by měly věci vypadat. Ať už je to urbanismus, architektura, prodej nebo třeba kultura řidičská. Ani ne tak chaos, jako chybějící hodnoty.
Přemýšlím, jestli se vytrácejí posledních dvacet, šedesát nebo více let.
Anglický postoj ke stavbě nového domu mě překvapuje - ale u tak konzervativního národa je pochopitelné, že nový dům nemůže být nikdy cennější, než dům alespoň dvousetletý :)
~

Přidal bych nějakou (laickou) poznámku do debaty o architektuře, půjdu od zvláštního k obecnému:

- Přikláním se k tomu, že z hlediska veřejného zájmu z architektury (nevím, zda se to tam počítá, ale nejspíš ano) je podstatnější územní plánování než estetická hodnota jednotlivých domů. Osobně mám dojem, že správa veřejných věcí není v tomto oboru nějakou světlou výjimkou proti tristnímu standardu v ostatních věcech.

- Můj dojem je, že je v ní situace podobná jako ve většině ostatních oblastí v kotlině. Mezi zainteresovanými (ve všech rolích - architekti, úředníci, stavebníci) chybí pocit nějaké základní sounáležitosti, že jak si to uděláme, tak to budeme mít. Nevytvořila se nějaká vrstva, která by měla sdílenou velice obecnou představu o hodnotách, kde jsme, kam jít, a dovedla efektivně tu věc zorganizovat.

Četl jsem jen v nějakých časopisech, jak vypadá toto plánování v Anglii. Je velice striktní z hlediska veřejného zájmu. Též jsem byl překvapen, když jsem mluvil osobně s Anglány, že si to berou za své, že postavit nový dům je docela zpupnost a normální člověk by měl vycházet z toho, že by to dělat něměl; že si má najít existující bydlení a spíš ho udržovat.

V jiných zemích jsem se osobně nebavil, jak to běží. Ale je evidentní, že ty úhledné vesničky v různých zemích musí být dílem nějakého soustavného tlaku veřejného mínění a úřadů, které zabránily šílencům postavit si to, co vidíme často v českých obcích; tím nemyslím jen ty nové roztahané zástavby na poli, ale taky ty staré hrůzy, které jsou snad ještě horší. Takové ty nástavby, každá půlka střechy jiný sklon, každé okno jiné, půlka dvacet let nenahozená atd.

- Na obecné úrovni je to chaos v hodnotách. Hnusná města a vesnice jsou jedním z projevů toho.
~

Winter: hehe, no jo, ale tohle je spíš filozofická esej a u nich to s obrázky zase tak žhavé nebývá :).
Středověké město versus developerský projekt, jo, to je přesně ono, na tyhle paradoxy Botton upozorňuje.
~

Mordemy: ten odkaz je výstižný :D

Tribun: to zapojení není ani špatné - ono totiž není žádné. Ráz krajiny, města nebo i ulice je naprosto ignorovaný (viz. ulice Labská v Pardubicích: http://blog.wuwej.net/2009/09/11/pardubicky-archiskanzen-ulice-labska.html).

jm: článek si odkaz zasloužil. Od Bottona jsem si pořídil Umění cestovat i Útěchu z filozofie, mám ale trochu strach, že tak dobré už být nemohou :)
Status Anxiety jsem také nikde neviděl.
~

Díky za link na článek u mě!

Téhle knížky jsem koupil už šest kousků, protože jsem ji od loňska dal opakovaně jako dárek, u něhož nemám pochyby, že může potěšit. Dlouhodobý její efekt na mě je, že mi možná zkazila trochu normy na literaturu faktu. Že jsem tam viděl, jak krásně, jasně a naléhavě se dá psát. Teďka se ofrňuju, když to někdo takhle neumí.

Bylo mi doporučeno od něj ještě Status Anxiety, avšak to není zatím myslím česky (nebo jsem to nenašel).

Já mám vnitřně tuhle knížku spojenou ještě s knížkou What the Dog Saw, protože mi je půjčil kamarád společně. Obojí (de Botton i ten Gladwell) byla pro mě závratná čtenářská zkušenost, jak dobře lze dělat non-fiction.
~

Z mého pohledu nejde o vkus, ale o anexi veřejného prostoru a nucení (tedy akt násilí) veřejnosti podílet se na soukromém zájmu jednoho jedince. Samo o sobě nic špatně není, to je pravda, špatně je až zapojení do organismu města, společnosti, krajiny.
~

Tribun/Wu: Typický problém postmoderny, kdy "nic není špatně" a všechno je jen otázka "osobního vkusu". Obecná měřítka pro cokoliv neexistují a už vůbec ne architektuře nebo snad v umění vůbec: <a href="http://jdem.cz/mdpe7">http://jdem.cz/mdpe7</a>;
~

Tribun: rozhodně ano - ale nejen to. Hraje v tom roli například i zvrhlé zalíbení architektů v nelidských tvarech a vzájemné oceňování podivností jako jsou obytné krychle nebo byty bez nábytku.

Bára: podívej se ještě na Duch a místo (http://blog.wuwej.net/2009/01/18/christopher-day-duch-a-misto.html)

lojzo: bylo mi potěšením :)
~

To vyzerá zaujímavo, po tej knižke sa poohliadnem. Dík za tip.
~

Diky za tuhle recenzi, knihu si urcite prectu, to je tema, kteremu se hodne v uvahach venuji.
~

"Špatná architektura je selháním..." společnosti, která se spokojí s čímkoliv jenom proto, že vlastník má právo postavit cokoliv a anektovat svojí stavbou veřejný prostor, zatímco veřejnosti právo na korekci obranu životního prostřední a veřejného prostoru před invazí soukromého nedává. Dokud bylo lidí málo a místa hodně, tak to nevadilo, ale dnes, když je volného prostoru jako šafránu a není kam utéci, je to zásadní problém.
~