Wuwejův zápisník

Christopher Day: Duch a místo

18.01.2009 02:37, Wu | knihy | architektura | komentáře -

obálka knihy Christopher Day: Duch a místoVždycky, když vidím nějaké "dílo" moderního architekta, opěvované v odborných médiích (a není to jen Kaplického kapka slizu, co tohle muzeum, nebo probůh tahle krychle - to přece není k žití), čiší z něj na mě arogance, ego a ignorování potřeb budoucích obyvatel i okolí. Nebo prototypovaná developerská satelitní městečka, zoufalá pustina plná stejných domů. Člověk si začne nad architekturou zoufat.

Architektura ztělesňuje hodnoty platné ve společnosti v dané době: středověká společnost mocných, samostatných správních celků, pozdvihovaná vzhůru boží milostí; dokonalé lidské bytosti období renesance jako racionální měřítko veškerého umění a vědy; krize, ne-li kolaps lidských a duchovních hodnot v dnešní společnosti.“ (Str. 206)

Ale pozor, oni existují i architekti, kteří respektují člověka, přírodu, živly i něco tak nepostižitelného, jako je duch místa.

Tato kniha pojednává o holistickém přístupu - o vědomé cestě, sleduje prastarou moudrost, ale odpovídá naší době: je zároveň duchovní a západní, vědomá a praktická; holistická a snadno přístupná; odpovědná v ekologii a živící ducha; dotýkající se archetypálních strun, ale otevřená i individualitě každých okolností; čerpající vědomosti z minulosti, ale také inspirovaná budoucností.“ (Str. 21)

Byl jsem u vytržení, když jsem si četl o nutnosti respektovat mikroklimatické podmínky a vést tak stavbu k sounáležitosti s okolím. O elementech života, které bez ohledu na metafyzičnost konceptu každý vnímáme a potřebujeme.

V dřívějších dobách byly všechny čtyři živly přítomny v lidských zážitcích a prostředí v hojné míře. Země byla téměř všude viditelná. Stavby a předměty se vyráběly z ní a z jejích plodů, aniž by se to někdo snažil zastírat. V křivkách, stvořených z proudů aktivity a také z rostlin a povrchové vody byl všudypřítomný vodní element. Ještě před několika generacemi trávili lidé většinu svého života venku - na čerstvém vzduchu. Oheň, jehož vzhled, vůni, živý pohyb i kontrast každý plně prožíval, rozhodně nebyl pouhým nostalgickým ornamentem. Skrze var a tavicí proces proměňoval - a v domě, pekárně a kovárně lidi sbližoval. Ohniště bylo srdcem společnosti.“ (str. 44)

Praktická doporučení, jak pracovat se zemí, větrem, vodou, kam a kde umisťovat větrolamy a zvlhčující ochlazovadla, jsou tak prostá a srozumitelná, že je až nepochopitelné, proč se tak málo používají. Tím nemyslím zrovna následující obrázek, tam si problémy bránící většímu využití představit umím, ale i ten ukazuje jednoduchost nápadů:

využití odpadního tepla, str. 85

Po zohlednění živlů autor přechází k „tvorbě v kontextu života“, všímá si skrytých nákladů, ekologických aspektů, udržitelnosti versus přijatelnosti (zaujala mě zmínka o tom, jak lidé v Kanadě přebarvili tmavé, teplo pohlcující omítky a kovově lesklé, teplo odrážející okenice nahradili stromy, takže zcela převrátili koncepci energeticky vyladěného domu, protože ... byl ošklivý a nedalo se v něm žít).

To nás přivádí zpět k pocitům. Slunce nám nejen dodává teplo; zahřívá také naši duši. Vítr, stejně jako jeho síla, nás osvěžuje svými proměnami v průběhu roku. Na zemi se staví a také se v ní zakotvujeme. Voda tu není jen k recyklaci, ale oživuje naši energii a rozpouští naši strnulost.“ (Str. 104)

A tak dál, orientace vůči slunci a světlu, které potřebujeme, chlazení nebo vytápění odpovídající klimatu, inspirace, ale nikoliv idealizace tradičních staveb:

Někdy, když se se snažíme udržet věci natrvalo, se nám zdá, že minulost znala odpovědi. Původní lidová architektura nebyla jen ekologicky udržitelná. Ztělesňovala úplnou integritu, zakotvenost v místě, propojení se zdroji, lidskými žebříčky hodnot a uspokojení archetypálních lidských potřeb. Její tvary byly jediné, které její technologie uměla vytvořit; dokonale odpovídaly klimatu; přesně manifestovaly sociální kulturu; a byly ztělesněním duchovního pohledu na svět. Oddělit myšlení a cítění, praktické a spirituální, ekologické a lidem prospěšné aspekty lidé v těchto dobách nedokázali. Žili v nerozdělené celistvosti. Dnes je každý tento aspekt přítomen v našem myšlení odděleně.
To neznamená, že svět byl dokonalý. Byl netolerantní, nespravedlivý, pronásledovaný chudobou a často násilnický. Myšlení minulosti propojovalo neznalost, předsudky a přijímání autority s moudrostí založenou na zkušenostech. Kdybychom jen věděli, jak oddělit zrno od plev!"
(Str. 35)

Zvuk, jeden z největších stresorů velkých sídel nebo silnic a dálnic:

odstínění zvuku, str. 98

To bylo pořád ještě "pouhé" prostředí, ale do domů se nastěhují lidé. Jak by mělo vypadat místo, aby se v něm lidé cítili dobře? Jak působí otevřené nebo uzavřené tvary, orientace domů, jak vytvářet komunitní prostor?

Místa, jejich tvary, formy, prostory, gesta a smyslové kvality mohou být společensky stmelující, jako konkávní prostor, kruhové konferenční místnosti a kuchyň plná páry a jídel, nebo mohou působit rozklad, jako rovné chodby, nádvoří, do kterých ústí konvexní tvary, a klinicky sterilní pokoje. Porovnejme podestu schodiště se sluncem zalitým oknem a vnitřek výtahu, jemně členěný pokoj vymalovaný teplými barvami s hladkou, tvrdou, ledovou a ozvěnou znějící místností.“ (str. 240)

Působivý je popis designu s lidmi, nikoliv pro ně. Christopher Day se snaží vždy navrhovat budoucí domy s jejich obyvateli, společně, ba dokonce sám v pozadí - protože teprve tak, osobní angažovaní všech členů, vzniká společné vlastnictví a komunita. Také mu nejde o dosažení kompromisů, ale o to, aby se všichni dohodli na směru, výhodném pro společenství.

Ze zkušenosti vím, že když dva lidé mají dva protichůdné názory, bude jich deset mít sto. A také nechci nejnižší (i když vysoký) společný jmenovatel kompromisu. Žádám konsenzus. Ten se může zakládat pouze na podložených hodnotách a na společném procesu, ve kterém získávají svůj tvar.“ (Str. 168)

Zdravotním aspektům je věnovaná další rozsáhlá část, jednak materiální stránce - vzduch v interiéru, osvětlení, elektrosmog, ionizující záření, denní světlo, jednak stránkám nemateriálním - smysly, stimul, stres, rovnováha, okolí, které naplňuje duši... srovnejte tyto dva návrhy nemocničních chodeb:

nemocniční chodby, str. 252

Po přečtení téhle knihy se začnete na architekturu a své životní prostředí dívat jinýma očima, svět se vám změní. Já osobně jsem unešen.

I ten nejprostší dům, továrna, kancelář nebo přístřešek obsahuje duši. Je velký rozdíl mezi tím, zda sedíme v místnosti používané jako obchod nebo jako obývací pokoj, zda jsme v kůlně na zahradnické nářadí nebo v kůlně přeměněné na garáž. Duch účelu tradičně ovlivňoval prostor, vzhled, vchod i vnější podobu. Architekti, ať už stavěli georgiánská sídla nebo kancelářské budovy, si ale zvykli navrhovat vnější vzhled budov a vnitřek do nich nějak poskládat.“ (Str. 147)

12345
1232242620000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online