Eva Musilová: Kurz tvůrčího psaní, 1. díl

Bylo mi potěšením :).
~

Díky za tip, Wu. Koupil jsem si za zvýhodněnou cenu "set" obou dílů a je to velmi užitečné čtení...
~

sth, Liška: krásně jste mi potvrdily to, co jsem zmínil na začátku - že vyjádření "podstatného" je nesmysl, že to pro každého člověka znamená něco jiného.

Jinak ale, přestože to vypadá, že zastáváme opačná hladiska, s lecčím souhlasím. U sth s tím, že by se to nemělo jmenovat "tvůrčí" psaní. Nápady naučit nejdou. A u Lišky zase s tím, že jde o originální, krásný a jedinečný styl.

Je to jako s rukopisem. Všichni se učíme, alespoň zatím, stejnou předlohu (stejná pravidla), a po jejich zvládnutí a zažití jej s praxí upravíme k obrazu svému.

Kryska: analogie se skládáním hudby je přesná, vidím to taky tak. A na tu Markétu Dočekalovou se určitě podívám :)
~

sth:
hele, sth, já jsem úplná kráva!

Já jsem si tě spletla s Cílkem! Protože jsem tvůj kometář o hrdličkách tady četla ve stejnej den jako Cílka, tak jsem myslela, že to psal on, prtoože jsme měla dojem, že jsem ten den nic jinýho nečetla než jeho. Už mi to nějak nemyslí!

Omlouvám se za šumy a nařčení.

Asi už nebudu radši psát nic, když jsem poloblb s mizícími mozkovými buňkami :(



~

dál k sth:
omno ntotiž takhle vytrženě to nedává smysl s tím "jakou hrdličku měl Mácha na mysli." Kdežto u Cílka to smysl dává, protože píše o tom, že tehdy tu byl rozšířen jiný druh hrdličky, která vrká jinak. - no ale vůbec nic ve zlým; kdoví, koho necitoval Cílek, on na můj vkus příliš málo uvádí zdroje, ze kterých čerpá (a které jsem třeba já rozpoznala, když mluvil o městě). A to je vědec:(
~

sth:
"Nevime sice, jakou hrdlicku mel Macha na mysli, a obraz se tak po 200 letech ponekud zamlzuje. " nečetla jsem tuhle větu předvčírem v Cílkově knize Krajiny vnější a vnitřní??
~

Wu:
"podstatná je zpráva o tom co se stalo v květnu" no to si teda podobě jako sth nemyslím ani v nejmenším! Podstatná je dovednost, schopnost, umění podat COKOLIV takovým způsobem, který je originální, dává smysl, je soudržný, je KRÁSNÝ, je přesný, jedinečný a přitom schopný promlouvat k více lidem! Jde o styl. O umění sdělit a sdílet.
Si myslím.

kryska:
jo, taky si myslím, že pár hezkých scének, obarzů, nápadů, dialogů může vymyslet každej druhej. Ale napsat to tak, aby to působilo, aby to bylo ucelený, to bez tréninku jde jen občas, málokdy.

Napsat román je hodně vrstevnatý: všechny postavy musí někde končit a začínat, autor nesmí na nikoho zapomenout někde v luftě, musí mít všichni svou roli v příběhu, ne tam být jen do počtu atd. To Markéta Dočekalová přesně říká. Co z ní může dělat blbej dojem: že se vyjadřuje k dílům tak, aby byla publikovatelná, měla vše, co mají mít a nic navíc - jenže pak člověk dostanme dojem, že je to celý prostě byznys. Že je to kalkulace, pro jakous kupinu lidí píšu, co ti lidi chtějí slyšet... dělá to pak takový komerční dojem. Jenže ona to nepopírá, protože úspěšný autor se měří podle toho, jestli se prodává. Blbý, co, ale je to tak.

Kvalitní autor by se mohl definovat podle jiných hledisek - ne podle počtu čtenářů, ale podle toho, jaká skupina čtenářů ho čte, jaká elita, dejme tomu. Ale kdo je elita... atd atd..

Je dobrý si ujasnit tyhle věci - ale to se dá dělat podle mě donekonečna (a je to dobrý téma k diskusi). Kdo je dobrý autor? Kdo je úspěšný autor a kdo je kvalitní autor? Někdy je mezi těmi množinami autorů průnik, ale někdy ne.

~

sth: obávám se, že váš oblíbený autor má nastudováno přímo nesmírně - i když třeba nevědomky. Čtením a přemýšlením o přečteném se člověk učí a jazykové prostředky přejímá.

Jago: souhlas
~

sth: rozhodně ne. Vyjadřovat pouze to podstatné jednak nejde (co je podstatné? pro koho?), jednak ničí podstatu umění (kterým je i literatura).

Máchův máj? A k čemu jsou tam probůh ty verše, ty přece nejsou podstatné, podstatná je zpráva o tom co se stalo v květnu, kdy na všechno živočišstvo táhly pudy, Jarmila skočila do jezera, Hynek je ve vězení, pak ho popraví, protože nevědomky zabil svého otce a může za to společnost. To je to podstatné, ne?

I tvůrčí sdělení potřebuje nástroje. Sonet nelze napsat bez znalosti jeho formy, bez znalosti sylabotónického systému atd.
~

kryska: asi se do té knihy podívám, díky za tip.
S těmi intuitivními neúspěšnými lze jen souhlasit, pěkný citát.

Liška: Světlík? Ten vlastně napsal i tu příručku pro básníky :)
http://blog.wuwej.net/2009/09/30/eduard-svetlik-puvab-poetiky.html
~

Hlavně mi utkvělo, že psaní je zejména dřina - časté upravování a přepisování. A to mě samozřejmě nebere. Chce to velkou vůli.

Ono je hezké něco napsat, člověka to i baví; ale napsat něco tak, aby to sdělovalo to, co a jak chci sdělit určité skupině lidí (protože nikdo nepíše pro všechny, to rozhodně ne! a taky to na těch seminářích bylo vidět podle zpětné vazby ostatních účastníků), to bez psaní a psaní dokola a dokola a předělávání fakt asi nejde. Markéta se prý vždycky nějakou dobu rozepisuje jen tak a pak teprve jde pokračovat v psaní toho, na čem pracuje.

Básnictví, na to snad žádná doporučení ani být nemohou :)

~

Hahoj. Četla jsem toho Umberta Eca,pak myslím něco napsal Eda Světlík. A Markétu Dočekalovou jsem četla dva díly. A taky jsem k ní chodila.

A samozřejmě mi nic moc neutkvělo, jen pár základních věcí. Kdyžtak si otevřu to Tvůrčí psaní od Markéty D.
~

Jm: mně by asi prospěla nějaká příručka žurnalistická (a ne tvůrčí), protože co mě baví jsou tyhle krátké blogové texty.
Opisovat kousek textu mistra? No nevím. Ale co můžu vřele doporučit je Umberto Eco a jeho Šest procházek literárními lesy, to mě bavilo opravdu hodně. http://blog.wuwej.net/2007/03/20/umberto-eco-sest-prochazek-literarnimi-lesy.html
~

Sth: určitě ano, velká část je řemeslo. Slovní zásoba, synonyma, vyhýbání se frázím, zjednodušování, jazykové prostředky pro ozvláštnění textu i pravopis. K průměrné knize to může stačit. Ke skvělé knize musí být něco navíc, talent.
Je to jako u všech jiných umění, i s průměrným hudebním sluchem se mnoha lety tréninku můžu vypracovat na průměrného hudebníka, hráče na hudební nástroj (tedy já ani to ne, zkoušel jsem to, ale holt alespoň náznak hudebního sluchu je nutný).
Myslím si skoro, že i básnění se dá naučit. Verše budou upachtěné, nevzletné a vydřené, ale budou. Nanejvýš průměrné.

Sdělování podstatného je příliš velká redukce, to bychom mohli jazyk redukovat na programovací konstrukce nebo nějakou výrokovou logiku, to ne. U sdělení je i forma důležitá součást.
~

Mordemy: jak jsem psal Krysce, stopy ve mně nenechal, ale možná se k němu vrátím, abych se podíval, co Tě tak nakoplo ;)
~

Kryska: to musel být tedy zážitek, mě špatné překlady ničí :).
Kinga nemám a nečetl jsem, tedy tohoto, jinak mám asi 28 románů ze svého kingovského období :). Nemám ho proto, že jsem vlastně nikdy neměl ambici opravdu pořádně psát, autorsky, tvůrčím způsobem. Uvědomuji si, že nejsem vypravěč příběhů. Nenapadají mě zápletky, reálie popisuji buď úmorně, nebo příliš stručně, a bez nápadů je řemeslo k ničemu. Takže jsem tahle nahlédnutí pod pokličku nevyhledával. Bradburyho jsem koupil kdysi v antikvariátu a přečetl, ale žádné velké stopy nenechal.
~

Já jsem obecně příznivec praktických rad, klidně i ve formě příruček. Jednou jsem měl záchvat a koupil si dvě příručky kreativního oného, zatím jsem žádnou neměl sílu dočíst.

Jednu jsem zkoušel urvat silou mocí vloni, napůl me štvala, napůl inspirovala. Předběžný výsledek byl, že jsem ji nedočetl, ale začal jsem poprvé od post-puberty něco psát a bavilo mě to. Už to teda zas nepíšu, protože až tak mě to nebavilo.

Z tohoto soudku mám někdy touhu zkusit si, co všechny ty příručky doporučují, a sice opsat si kousek textu nějakého mistra, abych si uvědomil tu konstrukci za tím. Naposled jsem to pociťoval silně u posledního thrilleru od Grishama, ty první kapitoly, to byla jízda strašlivá, naprosto proti mé vůli, protože na nějaký právnický thrillery nemám náladu, ale to se prostě nedalo odolat.
~

Četl jsem Zen a umění psát od Raye Bradburyho, což je kniha, která je koncipovaná jako sbírka esejů "o psaní" a o "filozofii psaní". Docela dost mě to jeden čas nakoplo, Bradbury se tam zabývá tím, jak psát ze srdce, aby to mělo "smysl" apod. a hlavně tam popisuje svoji spisovatelskou cestu a to, jak se stal "dobrým spisovatelem" (samozřejmě jen tím, že prostě "psal" - deset let psal několik stran denně - teprve pak napsal něco, co považuje za svoji "první dobrou povídku"; cokoliv předtím je podle něho k ničemu :-)

Kinga jsem měl v ruce a zahodil (jak o tom tak přemýšlím, zřejmě to byl ten "špatný překlad", jak píše kryska).
~

Tribun: to by nás ani nenapadlo :)

VojtaR: podle mě stojí, ale nemám s čím srovnávat, žádnou jinou o tvůrčím psaní a slohových prostředcích jsem nečetl.
~

... a jestli mi někdo poradíte, abych si to přečetl, tak se urazím.
~