čéče..... já Ti nevím co k tomu říct.
Moje pocity jsou po těch létech poněkud vejpůl. Četla jsem tu kížku někdy cca před 20 roky, a četla jsem jí tehdy paralelně s kamarádkou, která u ní škytala smíchy, a vykládala nám o ní v práci a citovala s takovým nadšením, že nás do toho všechny vtáhla. Když jsem jí začínala číst, měla jsem pocity velmi podobné těm Tvým. Ale jak jsme to tak sdílely s tou holčinou, tak jsem se do toho nakonec nějak zabrala a četla už jsem /pokud mě paměť neklame/ celkem ráda, ikdyž místy jsem se potýkala s pocitem - ufff, kdy už to skončí! Pro mě nejsympatičtější postavou.. ikdyž - jasně, s véélkým nadhledem - byl ten věčně brblající vulgární černoch. Co se týče Ignácia, tak tam ten pocit hnusu a odporu prosakuje celou knížkou! Ale asi to tak má být, no...
Pár let po té, co jsem dočetla, jsem viděla v TV záznam divadelní inscenace /nevím odkud a vygooglit se mi jí nedaří/. Nicméně, inscenace mě nadchla!!! A Ignácia jsem najednou začala vnímat v trochu jiém světle.... Hlavní roli hrál člověk, jehož jméno si nikdy nepamatuji, ale je to tvář a zjev, jaký si člověk prostě zapamatuje po prvním zahlédnutí, a už ho neopustí :-))) A říkám to ve významu pozitivním i negativním zároveň! Ten člověk, jak strýček google napověděl, se jmenuje Radomil Uhlíř /možná si někdo vzpomene na jeho cca půl minutovou, nicméně nepřehlédnutelnou, epizodní roli ve filmu "Díky za každé nové ráno", kde se mihnul v roli takového toho šíleného pošuka s kazeťákem přes rameno, kterého přivede domů coby potenciálního nápadníka taková ta příbuzná s čumajdánem :-))) /.... No, jak říkám, podivnej tvor :-) .... Ale v té inscenaci Hlupců mě tehdy naprosto nadchnul. Jakož i celé to představení.
Tož tak... tolik pár mých postřehů k tématu ;)
HOWGH
~