Wuwejův zápisník

John Kennedy Toole: Spolčení hlupců

27.05.2010 23:05, Wu | knihy | komentáře -

obálka knihy John Kennedy Toole: Spolčení hlupcůUž nevím, kdo mi v komentářích tuhle knihu doporučoval, ale měla být zajímavá, zábavná a takřka kultovní. Když jsem na ni narazil v antikvariátu, neváhal jsem. Pak asi rok ležela v zásobníku, než jsem dostal chuť na něco lehčího, a konečně se začetl.

Ignácius Reilly, hlavní postava, je značně svérázný. Zásadně chodí v zelené lovecké ušance; je tlustý tak, že v kině vyplní sedadlo a přesahuje na obě strany; ačkoliv mu je už přes třicet let a má doktorát, zůstává doma a nechává se vyživovat svou matkou. Snaží se psát knihu, radikální obžalobu systému a úpadku lidské kultury, ale když zvládne napsat jeden s ničím nesouvisející odstavec, je to úspěšný den. Ohromnou péči věnuje své pylorické záklopce, která se zavírá a otevírá podle míry stresu, což se projevuje zejména mocným říháním a nadýmáním. Když po společných nákupech a pod vlivem alkoholu jeho matka autem poničí někomu dům a musí škodu zaplatit, donutí Ignácia hledat si práci a podílet se na domácnosti.

'Ignácie, miláčku, ten chlap chce přes tisíc dolarů, že jsem mu nabourala ten jeho barák.'
'Tisíc dolarů? Nedostane ani cent. Okamžitě na něho podáme žalobu. Spoj se s našimi právními zástupci, matko.'
'S jakejma zástupcema? Má vodhad škod vod stavitele. Tady pan Mancuso říká, že se s tim nedá nic dělat.'
'Pak mu ovšem budeš muset zaplatit.'
'Ale mužem to dát k soudu, jesli myslíš, že si tím pomůžeme.'
'Jízda pod vlivem alkoholu,' řekl chladně Ignácius. 'Nemáš nárok.'
Paní Reillyová se zatvářila zdrceně.
'Ale, Ignácie, tisíc dvacet dolarů.'
'Jsem přesvědčen, že ty si peníze nějak obstaráš,' řekl jí syn. 'Zbylo ještě trochu kávy, nebo jsi dala poslední téhle karnevalové maškaře?'
'Můžeme si pučit na dům.'
'Na náš dům? To v žádném případě nemůžeme.'
'Co teda chceš dělat, Ignácie?'
'Jsou různé možnosti,' řekl nepřítomně Ignácius. 'Byl bych rád, kdybys mě tím už neobtěžovala. Ten program beztak mé úzkostné stavy vždycky jenom zhorší.' Přičichl k mléku, než ho nalil do rendlíku. 'Doporučuji ti, abys neprodleně zatelefonovala do mlékárny. To mléko je nakyslé.'

Ignácius mi byl neskonale protivný; životním stylem, rozmazleností, rétorikou i pohrdlivým chováním k matce, z níž si udělal posluhovačku. Ani ostatní postavy mě nijak neoslovily, všechny jsou groteskně přetažené. Obchůzkář Mancuso, donucený seržantem chodit v přestrojení, neustále brblající černošský mladík, osmdesátiletá slečna ve firmě Lévi.... Když se ani po osmdesáti stránkách neobjevilo nic zábavného ani zajímavého a pořád jsme naslouchali Ignáciovu „soudím, že ...“, usoudil jsem, že mám i knihy, jejichž čtení mě bude těšit a Spolčení hlupců zaklapl.

V doslovu mluví Lubomír Dorůžka o srovnávání s Rabelaisem, že je to také groteskní ztvárnění soudobých nešvarů. Pojetím možná srovnatelné jsou, zábavností rozhodně ne.

Nějaké recenze:Tomáš V. Odaha, Tomáš Fojtík.

nakladatelství Odeon, 1989

12345
1274994300000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online