Karel Čapek: Obyčejný život

Nemáte pravdu, sth, vůbec nejde o hranostají kožešinu (i když v porovnání s Jiráskem Čapek _je_ literatura, bezesporu).

Jde o to, že Čapek píše o něčem, o čem nemůže mít nejmenší ponětí. Jestli chcete dobrý román z prostředí Indonésie, přečtěte si Lorda Jima od Josepha Conrada.

Čapek byl dobrý tam, kde psal o věcech, kterým rozuměl, třeba o tom, jak policie dopadla vraha na základě lístku na tramvaj a paragonu z prodejny porcelánu, což byly jediné věci, které se našly u neidentifikované mrtvoly.
~

Tomáš Pecina: ještě jsem toho od něj nepřečetl dost, abych mohl posoudit jestli na větší díla umělecky neměl, takže to komentovat nemůžu, ale s divadelními hrami naprosto souhlasím.

sth: Ano, válku s mloky jsem četl jako dítě a líbila se mi, teď ji ale nedokážu posoudit, budu si ji muset přečíst znovu.

jm: tak přesně tohle jsem chtěl! Nalákat [úsměv]. Opravdu se mi tahle kniha líbí.
~

sth: Mně ho škola znechutit nemohla, protože jsem literaturu nijak zvlášť nestudoval:-)

Jenom ty vážné romány mě zatím nějak netáhly, i když povídky a cestopisy zbožňuju (když jsem byl ve škole v Holandsku, tak jsem si četl Holandské listy a jenom jsem žasl na místě samém, jak to pěkně napsal a jak je to stejné) a docela mám rád i ty scifárny, hlavně Továrnu na abolutno, ale i Krakatit.
~

Jen tak na zkoušku, zkuste si přečíst http://www.odaha.com/bohumil-hrabal/proza/automat-svet a pak začátek textu tady: http://www.mlp.cz/koweb/00/02/76/07/50/valka_s_mloky.html.

Jedno je literatura, druhé bláboly dvorního kašpara.
~

V Krakatitu je umělá kostra patrná snad nejvíc ze všech her.

Velké umění se zpravidla pozná tím, že vyvolá pocit authentičnosti. U Hrabala to funguje po pár řádcích, Čapka můžete přečíst celou knihovnu a k authentičnosti se vyjma snad povídkových knih nedopracujete.
~

Tak tohle budu muset zkusit. Úplněs mě nalákal vyzkoušet, jestli ten Karel přeci jen nestojí zato i někde mimo povídky. (Což je z mého osobního hlediska ale královský žánr, protože je pár povídkových knížek, co rád čtu opakovaně celá léta, což platí jen o málo románech).
~

Všechny Čapkovy hry jsou založeny na ušlechtilé dějové kostře, obvykle velmi umělé, kterou se autor pokusil obalit dějem. Vesměs nevěrohodně a nezajímavě. Čapkovy hry pokládám za naprosto zastaralé, ještě víc než jeho trilogii.
~

Ad Válka s mloky, Krakatit: modní, povrchní a plytké.

Ad bb: Viz http://slepeckahul.pecina.cz/2010/01/nad-vyrocim-karla-capka.html
~

Od Čapka považuji za nejpovedenější krátké, neambiciosní věci: povídky, cestopisy, Marsyas. Na větší díla umělecky prostě neměl.
~

sth: vím že je to trilogie, ale zaujala mě recenze Obyčejného života. OVšem teď si ještě dočtu i Hordubala a Povětroně. Zkoumání lidského života ze všech stran, temná zákoutí i hrdinství...

bb: já sice zírám až teď, ale také se mi líbí. Ve škole jsem četl tak maximálně Povídky z jedné a druhé kapsy.

Tomáš Pecina: já jsem žádný velký příběh nečekal, takže jsem nemohl být zklamán.
K Čapkovi jsem měl rezervovaný přístup, ty slavné divadelní hry mi přišly mělké a poučující. Tohle mi ale přijde vynikající.

Četl jsem u Vás zamyšlení na výročím; působí na mě příliš příkře, ale "idealizovaná malost" je pojmenování opravdu skvělé!
~

Četl jsem kdysi celou trilogii, ale i když to bylo v době brutálně omezené "nabídky", přišla mi umělá, esejistická, bez zajímavého příběhu.
~