Christopher Day: Duch a místo

Těší mě, že vás můj blog přivádí k zajímavým knihám. Odkaz na antikvariát máte v mailu.
~

jm: jo, dobře, asi bych neměl paušalizovat, satelitů jsem viděl jen pár.
~

wu: S tou dopravou, to je případ od případu. Já jezdím do práce výlučně MHD už několikátým rokem a spojení je výborné. Co se dívám v okolí, tak do těch velkých výstaveb autobusy vedou, v menších s tim bojujou.

U toho článku moc fotky nebyly. Onehdá jsem si o tom hledal na Wiki a o některých projektech tam bylo o některých nic. Už je to 3 roky starý, docela by mě zajímalo, jak to v tom projektu vypadá dneska.
~

Winter: uvažuji nad tím, jestli ten minimalismus nebyl z dosavadních stylů nejvíc vzdálený člověku a jestli tím není moderním architektům neimponuje (nebo jeslti jin nehraje do noty).
Samo o sobě to muzeum není tak hrozné, uprostřed parku a obklopené vzrostlými platany si takovou kuklu od motýla, nebo co by to mohlo být, představit umím. Ale uprostřed tradiční zástavby je to zase arogance.
~

Tak jsem se podíval do své křišťálové koule a viděl jsem toto: Je trochu paradoxní, že minimalismus, který jsem měl vždy tendenci chápat jako pozdní modernu (i když jsou i jisté postmoderní minimalistické stavby) by nás mohl zavést "zpět" k neo-moderně, která teď zůstává stále spíš individuální. Zvláštní, že? Takže bych to viděl spíš na zfalšofané krychle, které postupně pronikají i do katalogů. Ale možná jsem jen zbytečně strašil.

Mimohochodem k tomu muzeu: já si nemůžu pomoci, ale v něčem je ta stavba fascinující: obzvláště při pohledu z dálky zhora působí opravdu "zajímavě": člověk má hned touhu se k ní vydat, prozkoumat ji - což je na muzeum docela úctyhodný výsledek .) Problém je, že v jakmile k té stavbě přijde zblízka, už ani není tak zajímavá jako "divná" - alespoň pro mě.
~

Winter: lze jen souhlasit [úsměv].
Dají se tendence sílícího architektonického diskurzu nějak popsat? Celkem bych rád věděl, co nás bude za dvacet let obklopovat. Jestli krychle minimalistů, nebo housenky blobistů... nebo něco úplně jiného.
~

zcr: máš pravdu, únik do vlastního, měřítko, cena a taky to, že především není patřičná nabídka v dané cenové relaci. Protože, buď budu bydlet v prefabrikátu v satelitu, nebo v domku začleněném urbanisticky za dvakrát tolik (protože si ho sám postavím). A nic mezi není.

tou arogancí myslím ignorování okolí, nezačlenění, stavba která něco ukazuje (nemusí to být jen ego tvůrce, může to být moderní vzletnost, protest proti tradici), ale na úkor místa. Tohle je přece všechno možné, jenom ne součást zástavby http://www.museum-joanneum.at/cms/dokumente/10938138_29013204/998b0031/zepp-cam_10.JPG
~

jm: no že seš to Ty [úsměv]. Sice na satelit musíš mít auto, protože na autobusy se obvykle kašle a obchody tam vesměs nejsou, ale zase nemáš dupající sousedy přes stěny a strop. Nebo, pokud bydlíš v kvalitně rozrezonovaném baráku, jako já, tak sousedy dvě patra na každou stranu. Takže tady je ten bod.
Já domov jako místo na spaní nechápu, domov je moje místo, místo se kterým rezonuji, které si přizpůsobuji, obsazuji, obývám.
Díky za článek; z komentáře jsem ho smazal, ale kvůli copyrightu (je z placené části), než že by mi vadila velikost.
Mám z něj rozpačitý dojem; jednak to divné sociální inženýrství, neznělo to příliš jako z jednadvacátého století, jednak si příliš neumím představit tohle: "In Ipswich, brick houses abut wooden-sided cottages that could have been lifted from a New England fishing village. In the next street, the dominant style is vaguely Scandinavian. That opens into a Parisian-style boulevard; turn left, and you are in a Victorian main street." Nebyly tam obrázky?
~

Tribun: něco málo spiritualismu tam je, jednak živly, jedan působení na duši, trocha feng šuej (ale přirozeného, žádný formalismus a tabulky bagua).
U té současné architektury to vidím jako dva směry, jeden co píšeš - jen o produkt u sériových domků, druhý jako předvedení se (ta arogance). Tohle jsi vystihl: "moc ovládnou veřejný prostor, vnutit mu podobu, jakou já chci a přinutit ostatní lidi, aby v tom a s tím žili". Přesně tak. Máme ve městě takový pěkný archimodernskanzen, už dlouho se chystám vyrazit s foťákem, doufám že to brzo vyjde, dám fotku na blog.

~

Zarox: přečetl jsem si anotaci i Tvou recenzi a zaujalo mě to. Údajně je vyprodaná, ale budu se dívat, jestli někde neleží zapomenutá v knihkupectví.

~

Ale no tak zcr, respektive i Tribune
Ta estetická meřítka se dají racionalizovat i čísly, respektive jistými fakty - třebas anketou. Když si někdo postaví kuželku mezi, řekněme, funkcionalistickými domky, je něco špatně a člověk nemusí být 2x estét, aby to poznal. Aneb: je rozdíl mezi nearogancí, upřímnou chutí prostor "rozpohybovat" a zcela nepokrytou blbostí, která je vždy přísně konzervační a předem vylučuje jakýkoliv další rozvoj. Duch místa se musí respektovat a to bezpodmínečně, jen je otázka jestli v tom smyslu, že jej zdůrazníme, nebo si s ním "pohrajeme" - nicméně záměr musí být poznat. Ono existuje i plno hnusných baroktních, případně gotických katedrál, které prostor "zneužívají", jsou, jak by řekl GeoN o blog dál, "blbé z metafyziky" .) A zrovna barokní stavitelé v tomhle byli "specialisti". Naštěstí ne všichni.

Hodně lidí má tendenci posuzovat nikoliv jednotlivé stavby ale "diskurzy" architektury, což je jednoznačná chyba. Moderní architektuře nechybí nic, chybí to moderním architektům a to jenom některým. Není to jen o místu, ale i člověku. Hodně moderních staveb na člověka zapomnělo, staví na obdiv jen jeho um a stávají se "katedrálami lidského pokroku" a to zase jen na úkor své funkce, člověka jako tvora (což je jedna ze základních architektonických tezí). Takové stavby lžou stejně, jako lhaly všechny jiné katedrály.

Architekturu je v současnosti - díky postmoderně - nutno chápat stavbu od stavby - a řekl bych, že je to docela dobře. Naopak se netěšmě na chvíli, až převládne nějaký "diskurz", který nám pak budou cpát do chřtánu tak, až nám z toho bude blbě - a ty tendence tu jsou a sílí .(

Mimochodem bych řekl, že architekt není jenom umělec, dílem je i sociolog, filozof, ekonom, řemeslník, manažer a tak trochu metafyzik .)
~

já bych k tomu měl taky pár poznámek:
1) v hodnocení sídelní kaše se shodneme, je to z hlediska "klasického" urbanismu patologický jev. Ovšem za jednu z příčin považuju docela obyčenou alergickou reakci na panelákový urbanismus: lidi nastěhovaní do králíkáren s výhledy na dálnice a smělé průtahy čtyřproudovek středy měst (takže skutečně, Tribune, urbanismus není 'něco komunistického', v tom s Vámi souhlasím) se samozřejmě pokusí uniknout "do vlastního". Že "to vlastní" potom vypadá takhle, je dáno i měřítkem, resp. počtem, a samozřejmě cenou - to respektování ducha místa totiž taky něco stojí, minimálně plat toho, kdo tvrdí, že ví, kde ten duch místa je a založil si na tom živobytí.
2) arogance... ach jo; odmitnout stavbu na základě vlastních estetických měřítek a pak to racionalizovat obviněním tvůrce z arogance? katedrála je stejně arogantní, stejně dokonale nezapadá do okolní zástavby, a že je to pro nás něco přirozeného a souznějícího s duchem místa? No aby ne - když tu přirozenost konstituovala. A že 'neladí' katedrála s blobem, no jistě - ale to gotickým očím renesanční baráky taky. Pravé město je nutně slepenec a v tom je jeho síla, ne v jednolitosti.

~

wu: Aspoň o píďu, Káplan, o píďu... Dej těm nebohým satelitům aspoň bod!:-) Noclehárna - nedovedu to chápat tak opovržlivě. Já jsem si pro sebe zjistil, že moc víc nepotřebuju, než postel a připojení na síť. Přes týden dělám v práci, přes víkend se bavím. Domu chodím spát. Pro dítko neni satelit špatnej: neni tam provoz, jsou tam - často na rozdíl od staré zástavby - chodníky, retardéry a lampy.

Ty služby a společenský život si musí časem sednout. Mateřský centrum si založily právě ženy z té nové zástavby, vedou si to samy; počítam, že hlavně přes ty děti se postupně vytvoří i nějaký vazby - to vidíš, že zájem ty lidi mají. Když tam couráme s kočárama nebo jdeme na boby, tak se všichni zdraví a dělají small talk. Pokud jde o služby, tak u nás zrovna je tam obchodů dost, škola 200m, takže OK. Ale třeba kadeřnice říkala manželce, že se nedá seznat nebytový prostor, že kvůli tomu nemůže expandovat. Tohleto má nějaký zpoždění, než ta nabídka zareaguje na to, že se tam vyskytly stovky náplav, který by rády utratily nějaký peníze.

Jinak ale nechci, aby to vyznělo, že jsem proti územnímu plánování. Naopak, souhlasim s tim, že je velká škoda, že se to nedělá dobře. Takže ty starý hnusný vesnice se nezlepšujou tolik, kolik by odpovídalo investované energii. Jsou velice zajímavý experimenty v zemích, kde je velká hustota osídlení a kde se extrémně šetří s půdou - hlavně v Anglii. Před dvěma lety byl velice zajímavý článek v Economistu o nové čtvrti Upton u Northhamptnu, kde jsem teda mrkal, co tam dělají. To nebylo územní plánování, to bylo sociální inženýrství nejhrubšího zrna: tam úřad předepisuje i složení nájemníků a tak.

Bohužel ten článek je myslím v placené části, takže odkaz asi moc nepomůže:
http://www.economist.com/world/britain/displaystory.cfm?STORY_ID=7226156


~

Musím se přiznat, Wu, že jsem z tvé recenze měl zprvu dojem, že tématem knihy je nahlížení architektury prismatem New Age spiritualismu, ale nakonec jsem usoudil, že to nejspíš bude kniha užitečná a že si ji přečtu.

Problém současné architektury je podle v tom, že nenabízí ?dílo?, ale pouhý ?produkt? (v tom lepším případě batikový), který ovšem za dílo vydává. Připomíná mi to tu scénu z filmu Obecná škola, kde nějaká ženština jí chléb s nechutně tlustou vrstvou sádla a na otázku: ?Že vy to snesete, tak tlustě namazaný?? odpoví: ?To víte, za války jsme nemohli, teď můžeme!? Za komunistů se dalo postavit leccos, ale ne soukromě, teď padla většina regulací, investor je pán a tak se staví zcela bezohledně.

Jak já říkám: není nic horšího, než nedostatek vkusu zkombinovaný s nadbytkem peněz.

Když k tomu připočteme podle mne zcela programovou rezignaci na urbanismus, je neštěstí hotové. Proč programovou? Obávám se totiž, že řada architektů, investorů i úředníků vnímá urbanismus jako něco komunistického, kdy je dávána přednost celku před jednotlivcem a individuum je omezováno společným záměrem. Praktické důsledky pak můžeme vidět na každém kroku.

Pokud bych měl z estetického hlediska srovnávat upraveným satelit se živelně vyrůstající tradiční zástavbou, tak z mého pohledu vítězí jednoznačně tradiční zástavba, protože vzniká přirozeně a organicky a nese s sebou celou řadu dalších funkcí, nejenom funkci ubytovací a reprezentační. Satelity na mne působí sterilně a arogantně, chybí jim jakákoliv reflexe místa, ve kterém byly vybudovány, chybí jim historie.

V čem s tebou zcela souhlasím, Wu, je tato tvoje věta: ?Vždycky, když vidím nějaké ?dílo? moderního architekta, opěvované v odborných médiích (?), čiší z něj na mě arogance, ego a ignorování potřeb budoucích obyvatel i okolí.? Arogance, to je přesně ono. A já bych šel ještě dál ? je to fascinace mocí, variace na entropicky vztyčený prostředníček. Je to moc ovládnou veřejný prostor, vnutit mu podobu, jakou já chci a přinutit ostatní lidi, aby v tom a s tím žili, aby se lidé přizpůsobovali architektuře, namísto toho, aby se architektura přizpůsobovala lidem.

Architekt je umělec a žádný umělec podle mne nemůže vytvořit kvalitní dílo bez alespoň špetky pokory. Moderní architektuře pokora však zcela chybí.
~

Právě jsem dočetla jednu knížku, kde se o geniu loci hodně píše. Je to "jen" beletrie, ale při četbě člověk toho ducha přímo vidí ;-). Navíc jestli máte rád Toskánsko ... Jmenuje se to Pod toskánským sluncem a napsala Frances Mayesová.
~

jm: stromy, zajímavý postřeh. Něco na tom bude, dělají hodně, ale stačit to nebude. Satelit prostě není sídlo, není to vesnice ani městečko, je to noclehárna. Pravda, luxusní a s pěknými pokoji (což ji odlišuje od paneláků).

Winter: jo, mě taky nenapadá, jak je donutit. Trh těžko - někdo řekne, není poptávka, proto se to nedělá. Jenže každý je rád, že získá barák, zadluží se na x let, a aby požadoval nějaké další věci v okolí? Nehledě na to, že předmětem nabídky je objekt, lokalita a její kvality jsou v pozadí.

lojzo: to je opravdu smutné

Henry Psanec: jako by se zapomněl v dětské knížce. Zajímavé, ale příliš barvité, bizarní. Zábavní park!
~

A co říkáte (nechce se mi mluvit o satelitech) na pána jménem Friedensreich Regentag Dunkelbunt Hundertwasser? Nebýt jeho lásky ke zlaté barvě, líbil by se mi moc.
~

Architektúra je vecou názoru a osobného vkusu, keď niekto chce mať katalógový domček, nech si ho postaví, trebárs aj s kuželkami. To je v poriadku. Jednotlivé domy väčšinou nevadia - pokiaľ sú dodržané nejaké rozumne formulované regulatívy - prinajmenšom aspoň adekvátny počet podlaží.
Problém dneška je, že systém je nastavený tak, že nefunguje základná funkcia urbanizmu. Je to vidieť na mnohých územných plánoch - obvyklou praxou je, že v ľubovoľnej dobe príde ľubovoľný investor a starosta (prípadne mestský úrad, prípadne iný príslušný orgán) mu územný plán rád nechá prispôsobiť na mieru (a čím silnejší investor, tým samozrejmejšie to očakáva).
Pekne to vystihol Shooty: http://www.shooty.sk/buxus/generate_page.php?page_id=156&img_id=3880&view=
~

Inu dobrá, tímto příspěvkem připíjím na tykání .)

Nj, ale upřímně mě nenapadá, jak ty "profesionály" přesvědčit, aby mysleli i na okolí. Jinak co se týká těch katalogových domků: jm, máš pravdu, že co do samostatných objektů se situace hodně zlepšila, už se alespoň opustily ty odporné kuželky - na druhou stranu se furt jedná o mechanické sekání objektů (nechce se mi mluvit o domech) dle jednoho mustru, pokud máme štěstí, tak ve čtyřech variacích - prazákladní devalvace architektury, nicméně znak toho, že i domy s v dnešní době začínají "konzumovat", tudíž bych byl hodně opatrný, co se týká busoucnosti, protože ona taky žádná nemusí být. Člověk by mohl namítat, že ty prvorepublikové domky taky byly jen krychle, ale v přirozených čtvrtích byl každý dům unikát. Jistě, pak je tu i případ "Baťova Zlína" (vezměme to jako metaforu) - Jenže ten je od základů zamýšlen jako jeden dokanale funkční celek - od úplného centra po tu nejmenší "chaloupku ". Současné satelitní městečka se však "lepí" na stávající struktury města, aniž by jej nějak rozšiřovala. Příklad, jež tu uvadí Wu, je tak jen způsobem paratizace. Nevylučuji ovšem existenci povedených čtvrtí .) Jen o nich nevím.

Mimochodem Wu, nejásej, anžto tohle ti řekne úplně každý architekt (jeden, kterého znám i o Eifellovce .)). Bohužel většina se jich tím neřídí a asi proto jsem mluvil o tom zavírání. S tou "krychlí" ani nevím, hádám, že svůj názor, který byl součástí té práce, opsal z archiwebu mírně poupravil. Spíše z lenosti než z nedostatku názoru. Jen teď nevím, co je horší.
~

Winter: Se zavíráním jsem opatrný. Nikdy nevíš, jak se to otočí a jestli budeš vždycky ten zavíratel.
~

Wu: Taky se mi stalo jednou v jednom satelitu, že mě přepadla strašná úzkost z toho. Jednak ale pozoruju, že ty domy jsou prostě s rozestupem deseti let hezčí. (Třeba v poslední části Hostivice už nejsou žádný kuželky, ani nějak moc ozdob, je to docela střízlivé. Musím říct, že tahle generace těch domů mi nějak extra nevadí.) A zásadní věc budou podle mého stromy: až to zaroste, bude ten dojem teprve lidský. Vsadím se, že i vilkové čvrti z první republiky byly dost syrové, když byly nové.

Vzpomínám si i na nějaký Čapků článek, že všichni staví vilky, ale nikdo nestaví chodníky, a když, tak velice nedbale, že se dlažba propadá do bahna, jsou tam hromady zbylého materiálu a tak.

O tý souměrnosti: ta nesouměrnost, na kterou koukam z toho autobusu, to fakt není případ zajímavých staveb. Původně byly domy prostě menší, a oni to přidělávali v patře, ale nejradši jen na jedný straně.
~

Witer: přesně.
~

jm: miluju diskuzní čertíky [smích].
Pár kilometrů od našeho velkoměsta vyrůstá několik satelitů, původně vesniček. Nedávno jsem jedním projížděl a bylo to opravdu hrozné. Desítky a stovky stejných (stylově) domků, pravoúhlé ulice a uprostřed několik starších chalup. Žádné centrum, žádné společné místo, jen silnice napříč celým "oblakem". Teprve tam jsem pochopil význam spojení "panelák naležato".
Symetrie ještě nemusí být ukazatel krásy, v Dayově knize je symstrických jen opravdu málo domů. Ty přístavby prostě organicky přirůstaly podle potřeby, takže do komunity patří, vznikly z ní a jejích požadavků.
~

Winter: tak jestli takhle smýšlí student architektury, máme do budoucna naději.
A co ta semestrálka, jak to dopadlo? Obdivoval stabdu, musel chválit stavbu aby byl chválen on, zkritizoval ji? Pokud to nesnese publikování, můj mail je wuwej zavináč seznam tečka cz.
(Mimochodem, co kdybychom si tu na blogu začali tykat?)

~

Problém je, že ta ošklivá hnusná původní architektura představovala kontinuitu prostoru a jako takový ho v podstatě definovala - každá generace si připlácla svou nástavbu. To, že výsledný "objekt" působí diletantsky je logické, neboť byl skutečně budován "diletanty" (nějakou souměrnost bych do toho netahal). Ano, je to hnus, ale opět bych ho připsal na triko selhavším profesionálům, kteří nedokázali vytvořit jakýs takýs diskurz "slušné" architektury.

Když ovšem profesionál navrhne něco odpudivého, něco, co do daného prostoru zkrátka nepatří neboť se jedná o zcela cizorodý objekt (což většina těch katalogových domků, zrozených v hermiticky uzavřené kanceláři, skutečně je), je to doslova a do písmene čirý a ničím neomluvitelný ZLOČIN! Být po mém, tak ty lidi zcela férově zavřu za ublížení na zdraví.

Ale musím říci, že některé ty domečky od CG skutečně nevypadají špatně - ovšem z těch katalogů je těžké soudit, nevidíme-li daný objekt v prostoru, s nímž se, hádám, bude docela míjet.
~

Jenom k tomu začátku, nemohu si odpustit svou obvyklou jedovatou slinu, neboť je tam spouštítko mého diskusníka čertíka.

Dojíždím již čtvrtým rokem do práce po kraji největších satelitů, a to převážně autobusem. Takže se dívám z vyvýšeného místa a vidím přes ploty.

Chápu problematičnost zabírání půdy ve velkém pro satelity. Ale pokud někdo píše, že satelity jsou ošklivá architektura, a neřekne jedním dechem, že co tam stojí staršího, tak je desetkrát hnusnější, tak to dle mého neviděl na vlastní oči.

Dříve jsem dojížděl na Zličín 10 km přes 5 vesnic. Za celou dobu by se dalo spočítat na prstech, kolik domů starých bylo aspoň symetrických co do obrysu. Kdo to neuviděl, tak neuvěří, že skutečně snad všichni staří Středočechové měli nutkání dělat přístavby zásadně nesymetricky, že každá půlka střechy má jinej sklon, případně i jinou šířku. Nemluvím o oknech, ty jsou vyměněna náhodně: velikostí i nějakým umístěním.

Jediné symetrické stavby jsou ciholvé nápodoby paneláků, ty lidi sy tam dělali ještě i spáry, aby to vypadalo echt jako panelák. Bohužel pak si zpravidla udelali v posledních letech k tomu verandu s obloukem.

Pokud jde o ty samotný domy, tak katalog Central Groupu (zvlášť, co v posledních letech, tzv. už v post-spartakiádním období, upustili od masového nasazení kuželek na zábradlí) jsou krásný útulný decentní domečky!
~

Tahle kniha mi v těch usecích, které jsem četl, přišla dobrá - výhledově si ji jako chudý student architektury hodlám koupit - zatím jsem četl jen části.

Jinak analýzu té "krychle" dělal můj spolužák jako semestrální práci .) Docela zábava to byla.

Jinak s vámi musím souhlasit: i díky postmoderní situaci e do popředí dostal zcela nepokrytý egoismus a megalomanismus - a to ve všech směrech, v čiré postmoderně, minimilasmu (to je ale paradox, že?) i neo-modernismu. Je to jen logický důsldek až chorobného individualismu architektů v rozporu s neindividualismem masy.
~