Milý GeoN, myslím, že s těmi programy, které vzdělávají, to není tak tragické. Počítač napojený na internet se ve znalostní společnosti stává primárním zdrojem informací, zde skutečn nahradil učitele, ten ale získává novou roli. Učitel neučí, učí se žák (to je ten posun od "teach" k "learn") a učitel je mu pomocníkem, průvodcem (viz Komenského Labyrint). To klade samozřejmě na žáka i učitele nové nároky, ale výsledkem je svobodnější vzdělávání - místo jediné pravdy, kterou přinášel učitel a bylo třeba ji bezchybně reprodukovat, je dnes svoboda názoru, který si student musí vytvořit. Ne všichni tuto změnu vítají, a to nejen učitelé, ale i sami studenti, pro které je mnohdy pohodlnější něco bezmyšlenkovitě přepapouškovat, než si zformovat svůj vlastní názor a ještě ho umět obhájit. Taková seminárka zkopírovaná z Wikipedie nebo Primátu (Ctrl+C -> Ctrl+V), kterou si student ani nepřečte, prostě ji okopíruje a ono mu to projde, protože ani učitel to nečte, to je bohužel univerzitní realita dneška.
U nás na univerzitě máme taky bodový systém. Nejsem z něho nadšený, ale co s tím naděláš, nějaká metrika být musí. Systém 100 bodů je stejně zrůdný jako známky 1 až 5, ale záleží jenom na kantorovi, jak si s tím poradí. Při současném masovém odchovu vysokoškoláků, kdy budovy praskají ve švech, učebn jsou přeplněné a kantoři učí dvojnásobek toho, co dříve, je ale nějaký individuální přístup spíše utopií. Dřív jsem učil v malých skupinách a znal studenty jménem, dnes ani nedohlédnu na konec učebny, kde sedí 100 a více studentů. Nemluvím o přednášce, ale o cvičení! Pravda je, že dříve studovali jenom gymnazisté, a to ještě ti nejlepší, zatímco dnes má maturitu i vyučená kadeřnice, a tak má nárok jít na VŠ. Nic proti kadeřnicím, ale já raději, když stříhá vlasy, než aby studovala na manažerku, kyž na to očividně nemá. Takový gymnazista zase neumí melír...
A k tomu splácání vzdělání. Vyjdu-li z toho, že student se především učí sám, záleží na to, co si splácáš. Pokud přistoupíš na tu hru na masový odchov, budeš do školy chodit jenom dva dny v týdnu, a to hlavně, aby ses viděl s kamarády, seminárky opíšeš, testy na počítači oblbneš s pomocí taháku, pak si ale nestěžuj, že máš splácané vzdělání. Nikdo tě nenutil tuto hru přijmout. Mohl jsi klidně studovat jako generace otců a dědů, kteří byli ve škole od rána do večera, seděli v knihovnách a studovnách a dřeli, vymýšleli seminárky vlastní hlavou, rysy a diplomky si nenechávali dělat ve firmách, které se tímto způsobem živí, ale dělali je sami. Pochopitelně na pivko a na holky bylo míň času (ale taky se našel), ale člověk si ze školy skutečně něco odnesl. A tím nemyslím jenom diplom.
P.S. Ještě nikdy jsem nevyhodil studenta pouze o jediný bod. To by bylo především moje selhání. O každého studenta bojuji. Někdy ale vidím, že bojuji jen já, protože on ani nemá zájem. To je pak smutné.
A ke Kellerovi a Hruškovi - Tvrdému, resp. k jejich knížce. Chrám, výtah, pojišťovna - je to hezké, ale zajímalo by mne, co byla vysoká škola v době, kdy nástupní plat vysokoškoláka byl 1150 Kčs, zatímco vyučený automechanik měl už ve 20 letech 2 500 Kčs + melouchy. Co nás nutilo studovat, když jsme věděli, že s vysokoškolským vzděláním budeme na tom hůř, než když se vyučíme a půjdeme do praxe?
A co nutilo univerzitní profesory po revoluci zůstat na školách, když se zvedly platy vysokoškoláků v praxi (zejména v bankách a v justici), ale platy učitelů zůstaly stejné? Co motivovalo takového kantora učit, když věděl, že jeho studenti budou mít nástupní plat vyšší, než má on těsně před důchodem po 30 letech praxe a s profesorským titulem? Kdyby fungoval 100% tržní mechanismus, tak by na školách zůstali akorát tak vrátní. Samozřejmě někteří odešli, ale mnozí zůstali, přestože měli vidinu mnohem vyšších platů jinde. Proč?
~